František Švarc

* 1953

  • „Otec, to byl zasloužilej komunista, ten nikdy nic nechtěl, nikdy nic nedostal a věřil tomu až do smrti. A když byl ke konci, když umíral, tak říkal, protože bydlel u mě už pak, no tak říkal: ,Už jsem se dožil komunismu, ale musel přijít kapitalismus, aby sem se moh´ dožít.‘ Protože on bydlel u mě zadarmo, tam neplatil nic a měl tam bar, krásnej, chodil si tam čepovat pivo zadarmo a kafe s rumem si tam vařili s těma kámošema, s těma hrobníkama, s těma místníma osobama, který byly takovým koloritem Vinoře. Tak tam seděli na tý terase a vždycky skočil: ,Běž tam načepovat Plzeň tady, zadarmo, běž jí udělat kafe s rumem, zadarmo.‘ On říkal: ,Já už žiju v tom komunismu, já jsem se ho dožil tady, ale musel přijít ten kapitalismus, abych se moh´ dožít komunismu.‘ Ale on se toho moc dlouho nedožil. On umřel v roce devadesát devět.“

  • „Jemu říkali esesák Kostka. On byl Čech, tady byl ženatej a měl nějaký německý předky nebo co, tak ho odveleli do abwehru za polární kruh, Kostku dali. A tam se znova voženil. Byl ženatej jednou tady a jednou v Norsku. Pak válka skončila, von tam byl asi ještě dva roky po tý válce a furt tam hlídal ten palpost, než mu řekli, že válka skončila, no a tak ho deportovali zpátky k nám, do tý naší zlatý republiky, kde ho hned zavřeli jako esesáka, tam mu přerazili hnáty, nohy mu přerazili, všecko, a když vyšel z toho vězení, tak nastoupil do niklovny na takovou těžkou, blbou práci, zdravotně závadnou. No a tak mě učil německy tenhleten Kostka. A byl to průšvih, protože když jsme chtěli jet s manželkou do ciziny, tak pustili jenom ji, protože se učím u esesáka Kostky a že bych tam určitě zůstal, tak mě nepustil kádrovák a jela tam manželka pak sama.“

  • „Lítali tady v okolí tankama demonstrativně, aby my jsme viděli, kdo je tady pánem, a u tý hospody, dneska před Černínama, tam jsme vobčas chodívali na limonádu, na karty a na pivo někdo, a tam ty tanky, jak se točily, tam vymlátily obrovskou díru, to byla díra, to byla hotová past na mamuty. A když zapršelo, tak tam byla voda – a když jelo auto nějaký, tak jsme koukali teda, no, a to auto většinou huplo do tý díry... a rozsekaný na cucky.“

  • „Můj dědek dostal pole od církve ještě, protože dělal hrobníka tady, tak místo platu dostal kus pole. Na tom poli si postavil domeček malinkatej a hospodařil tam. No, a pak přišel komunista – řekl, tady uděláme silnici skrz ten váš pozemek. A ty komunisti to udělali tak, že místo tý silnice nám dají pozemek jinej, sousedící s tím naším pozemkem, abysme nebyli škodný teda. No tak ta bába to pak podepsala, my jsme to podepsali taky. No, a šli jsme, aby nám teda dali ten novej pozemek – a ten komunista říkal: ,Ten pozemek, kterej jsme vám chtěli dát, tak s tím už máme úplně jiné plány, tak vám nic nedáme. Protože máte ještě dost. Máte dva tisíce metrů čtverečních. A jsou lidi, který nemají vůbec nic. Tak buďte rádi, že vám neseberem i ty dva tisíce metrů čtverečních.‘ Tak jsme nedostali nic.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha - Vinoř, 12.08.2021

    (audio)
    duration: 01:18:31
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Rudý Letov místo rudé knížky

František Švarc v roce 1968
František Švarc v roce 1968
photo: František Švarc

František Švarc se narodil 8. ledna 1953. Od dětství žil ve Vinoři, tehdy obci poblíž Prahy, která se později stala součástí hlavního města. Oba rodiče byli v KSČ, matka pracovala na Ministerstvu zemědělství, otec v Avii jako letecký konstruktér. První menší střet s režimem zažil František Švarc už v dětství, kdy obec podvodem vyvlastnila jeho prarodičům část pozemků. Velký zlom v myšlení pro něj znamenala invaze 21. srpna 1968. Jako na nezapomenutelný zážitek vzpomíná na oslavy vítězství hokejistů nad reprezentací Sovětského svazu v březnu 1969. Pak už naplno nastoupila normalizace. Matku vyhodili z práce i z KSČ, neprošla normalizačními prověrkami. To pro Františka později mimo jiné znamenalo, že se po maturitě musel rozloučit s jakoukoli myšlenkou na vysokou školu. V zaměstnání opakovaně odmítal vstup do KSČ. Nakonec pracoval jako kalič v Rudém Letově. V té době začal studovat němčinu. Díky tomu se v druhé polovině osmdesátých let stal tlumočníkem a překladatelem. Po roce 1989 se naplno pustil do podnikání v tomto oboru. Mohl se tak postarat o otce, který jako přesvědčený komunista nakonec uznal, že komunismus pro něj nastal díky kapitalismu, protože v domě svého syna měl všechno zadarmo. Do aktivní politiky vstoupil František Švarc až v roce 2006. Stal se starostou městské části Praha-Vinoř a pražským zastupitelem za ODS. Dodnes (2021) je členem vinořského zastupitelstva, ale především, jak říká, si užívá spokojeně důchodu.