Jindřiška Švajdová

* 1939

  • „Všichni byli vymydlení, děkovali. Ještě si vzpomínám, že zabíjeli u stařenky prase. Tak ho zabili a na dvoře navršili hromadu slámy, a to prase na tu slámu hodili, podpálili to, a to prase na té slámě prostě opálili. Potom maminka donesla maso a já jsem to nechtěla jíst, protože smrdělo kouřem. Udělali takovou rozlučku. Pamatuju si modré auto, co stálo u vrat. Takové nákladní malé auto. A oni tam seděli na lávkách, na tom nákladním autíčku. Bylo modře natřené. A všichni jsme plakali. Všichni, doslova. Loučili jsme se.“

  • „Dostala jsem čtvrtou třídu a vést Pionýr na celé osmiletce. Pro mě, začátečnici, to byl morový šok. Protože v takové dědině, jako byly Dolní Bojanovice, kde se zdravilo ,Pochválen buď Ježíš Kristus!´ a na pozdrav ,Dobrý den!´ nikdo neodpověděl, tak to byl teda oříšek. Spojit učivo a vést Pionýrskou organizaci a prosperovat v komunistické výchově. Protože na Národním výboru tenkrát byli samozřejmě straníci, tak to bylo dost obtížné.“

  • „My jako učitelé jsme museli do těch lidí „klavírovat“. Stejně to nikdo neposlouchal, ale my jsme tam museli jít, museli jsme připravovat k volbám programy, vystupovat povinně na schůzích, povinně se zúčastňovat veřejného cvičení. Povinně. Povinně chodit na brigády. Jako učitelé."

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 14.06.2020

    (audio)
    duration: 01:36:45
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Co máte v srdci, nemůže vám nikdo vzít

Jindřiška Švajdová – první svaté přijímání v Lužicích
Jindřiška Švajdová – první svaté přijímání v Lužicích
photo: archiv paměttnice

Jindřiška Švajdová, rozená Králíková, se narodila 17. prosince 1939 v Lužicích u Hodonína do katolicky orientované rodiny. Její první vzpomínky sahají do doby konce druhé světové války. U jejích rodičů i prarodičů bylo ubytované osvobozenecké vojsko. Vojáci přišli ve značně zuboženém stavu. Po nástupu komunismu v roce 1948 se Jindřiščina rodina odstěhovala za prací do Gottwaldova (dnešní Zlín). Králíkovi se zde okamžitě dostali do hledáčku místních komunistů, protože navštěvovali bohoslužby. I přes zjevné náboženské přesvědčení rodičů byla Jindřiška v roce 1954 přijata na Střední pedagogickou školu v Kroměříži. Studenti Střední pedagogické školy byli pod zvláště přísným ideologickým dohledem, neboť měli vychovávat nové občany socialistického státu. Aby mohla odmaturovat, musela věřící dívka podepsat prohlášení, že se vzdává víry v Boha. Té se ale po celý svůj další život nikdy fakticky nevzdala a prožívala ji pouze vnitřně. Během své celoživotní kariéry učitelky se potkala s mnoha absurditami režimu. Musela se vyrovnat s tím, že jako učitelka na silně katolické vesnici má povinnost přesvědčovat rodiče svěřených dětí, ať je neposílají na hodiny náboženství a nechodí do kostela. Během šedesátých let jí nadřízení vnucovali členství v komunistické straně, vždy to odmítla. S manželem Zdeňkem Švajdou vychovali syna Petra a v roce 2021 žili v Březnici na Valašsku.