Petr Strnadel

* 1966

  • „Pro mě je úplně strašné, že se tady strhla tak strašlivá řežba a pronásledování konfidentů Státní bezpečnosti, zatímco ti lidé, kteří byli skutečné zrůdy, se berou jako státní úředníci. Jako že za to vlastně nemohli… Přijde mi nesouměřitelné, jakému tlaku byli mnohdy vystaveni lidé, kteří se ocitli v takové životní situaci, že se prostě tomu tlaku z různých důvodů podvolili. Kdežto lidé, kteří to dělali zcela vědomě, kteří to plánovali, kteří na lidi šili pasti, kteří dostávali hodnocení a peníze za to, jak lidi trápili, zůstali úplně z obliga. Nikdo si jich vlastně nevšímal. Nikdo je nikde nezveřejňuje. Nikdo s tím nemá žádný problém. Pravděpodobně berou fantastické důchody a žijí si skvěle. A tak.“

  • „Protože jsem byl přesvědčený, že nedělám nic špatného, tak jsem se s tím vůbec neschovával. Stejně jako když mě táta přistihl, jak něco ve čtrnácti letech otevřeně vykládám, tak jsem ten modus operandi nikdy nijak nezměnil. Pro mě bylo nepochopitelné, když jsem se dověděl, že se kluci nějak domlouvají na tom, že jeden něco na toho druhého estébákům řekne, ale má vlastně od něj povoleno to říct, takže pak na tom nebude nic špatného. Aby si to nějak ulehčili. Pro mě bylo nepřijatelné vůbec se s estébáky jakkoli bavit. Samozřejmě, kdyby se stalo, že bych měl tašku plnou nějakých samizdatů a seděl bych někde v hospodě a začala by tam šťára, tak bych tu tašku nějak kopnul pod lavice. Nehlásil bych se k ní. To jsem zase takový hrdina nebyl, že bych jim to šel ukázat a říct, aby mě zmlátili a zavřeli. Ale že bych si s tím dělal starosti? Nebo si lustroval, komu něco půjčím nebo něco řeknu… To jsem nedělal.“

  • „Celou dobu jsem toužil po tom, abych mohl pracovat na čističce. To byl můj životní obzor. Emigrovat jsme se ženou nechtěli, ale také jsem vůbec neviděl konec, že by mohl komunismus skončit. Takže jsem si chtěl sehnat fleka na čističce odpadních vod, protože mi jeden kamarád vyprávěl, že je to prostě bomba. Že tě tam nikdo neotravuje, že jsi tam zašitej. Měl jsem představu, že tam budu mít svůj starý psací stroj značky Mercedes. Nevím ani, kdo mi to kdy daroval… Tak jsem si to maloval, že si na čističce budu smolit texty, a když budu mít štěstí, tak mě nezavřou. To byl můj horizont. To jsem byl vlastně ještě děcko.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 13.08.2025

    (audio)
    duration: 02:21:59
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 13.08.2025

    (audio)
    duration: 02:01:08
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Toužil po svobodě v čističce odpadních vod. Zrodilo se hnutí Diletant

Petr Strnadel, začátek 80. let
Petr Strnadel, začátek 80. let
photo: archiv Petra Strnadela

Petr Strnadel přišel na svět 1. prosince 1966 v Krnově. Otec Jan pocházel z Klatov, matka Marie z Ostravy. Oba se po válce dostali pod Jeseníky jako děti nových dosídlenců bývalých Sudet. Do 12 let vyrůstal v Rýmařově. Otec jej přivedl k horolezectví a lyžování. V roce 1978 se Petr Strnadel vrátil s matkou do rodného Krnova. Zajímal se o rockovou muziku a literaturu, nosil dlouhé vlasy. Od roku 1981 studoval stavební průmyslovku v Opavě. Patřil ke komunitě mániček a setkával se s lidmi z nekonformního prostředí, jehož byl součástí. Začal psát divadelní hry, pořádal happeningy a založil recesistické hnutí Diletant. Po maturitě v roce 1985 pracoval jako dělník v podniku Karnola Krnov. Byl sledován a pravidelně vyslýchán Státní bezpečností, čelil zastrašování a nátlaku ke spolupráci. V listopadu 1989 patřil k organizátorům veřejných shromáždění v Krnově. V 90. letech spoluzakládal regionální noviny Region. V roce 2025 žil a podnikal v Krnově.