Blažena Stránská

„Přišla jsem, byla jsem v lese celou noc, abych se orientovala, až vyjde slunce. Slunce vyšlo, tak jsem šla tím opačným směrem, jako na západ. A měla jsem to velké štěstí, že jsem vylezla z toho lesa ven a vidím tam nějakého vojáka, který tam jel na kole. A já už jsem nemohla dál, protože to byl březen a měla jsem nateklé nohy od sněhu a byla mi zima a špatně. Tak jsem už nevěděla, kde jsem, a řekla jsem si, že se vzdám. A šla jsem za tím vojákem. Povídám mu, že nevím, kde jsem, a on mně povídá: ‚Já jsem vás viděl, že jste přešla hranice. Jste v Německu.‘“

„Tam jsem nemohla dostat místo, protože tehdy kdo se vrátil ze Západu, byl okamžitě podezřelý ze špionáže. Protože já jsem uměla perfektně anglicky, česky a moc dobře německy, tak oni mi řekli: ‚My bychom vás potřebovali, ale my se bojíme.‘ A žádná česká firma mě nevzala. Tak jsem dostala místo u Reuters News Agency. Tam jsem měla šéfa Angličana a překládala jsem zprávy.“