„15. března 1939 jsme se šli podívat asi čtyři spolužáci na Václavské náměstí. To už tam byli Němci s tanky a vojenská vozidla a podobně. Na to si dobře pamatuji. U svatého Václava byla polní kuchyně a tam prodávali pro místní obyvatele hrachovou kaši. Já, protože jsem mluvil německy, tak jsem se toho poddůstojníka zeptal: ‚Proč tady prodáváte kaši?‘ A on mně tou říznou vojenskou němčinou odpověděl: ‚My chceme na obyvatelstvo Prahy působit příznivě.‘ A já jsem odpověděl: ‚Pochybuji, že by ta vaše přízeň omluvila to, že jste obsadili naši zemi!‘ Byl jsem strašně hrdý, mně bylo jedenáct nebo třináct let, že jsem si dovolil tohleto odpovědět.“
„Když objevili skrýš těch atentátníků v Resslově ulici v kostele svatého Cyrila a Metoda, tak mi (kamarád Malý) řekl: ‚Půjdem se tam podívat.‘ Tak jsme šli v ten den, kdy se odehrál boj mezi atentátníky a těmi esesáky, kteří to tam oblehli. My jsme se k tomu ovšem nedostali, protože to bylo všechno policií zavřené, a šli jsme zezadu na Moráň a odtamtud uličkami jsme se dostali přímo až do Václavské ulice, která přímo ústí k tomu kostelu. A tam byla v prvním poschodí kancelář Společenstva stavitelů hlavního města Prahy. Přítel Malý znal toho tajemníka, ten nás pustil dovnitř, takže jsme stáli u okna a celou tu akci jsme tam sledovali. Takže na to si vzpomínám, jak tam pouštěli vodu, a prostě ty známé věci, jak se to dobývalo.“
„Toho jsem se zúčastnil, protože jsem se dozvěděl mezi studenty, to bylo samozřejmě obecně známé shromaždiště u ‚techniky‘ na Karlově náměstí. A pak se šlo, tisíce, obrovský průvod směrem na Hrad. Za Malostranským náměstím byla uzavřená ulice, a tak jsme se obrátili a přes Seminářskou zahradu šli k Petřínu, tam jsme se dostávali nahoru. Ještě to bylo zasněžené, si vzpomínám. Seshora jsme pak prolomili víceméně násilím ten kordon policie a vrhnuli jsme se na hradní nádvoří. A tam jsme stáli a pak se tam sjížděly jednotky policie a vyzývaly nás. My jsme vyslali nějaké zástupce k prezidentovi, oni tam dovnitř ovšem ty naše zástupce nepustili. A pak nás vyzývali, abychom se rozešli, a my jsme tam zůstali stát. Načež byl příkaz k zásahu, a tak se začala zpívat hymna, načež všichni v pozoru, i ti policajti. A pak Nad Tatrou sa blýska, to trvalo, než se to celé zazpívalo. A pak, když se skončilo, tak: ‚Okamžitě se rozejděte, jménem zákona!‘ A než do toho začali mydlit, tak my jsme podruhé zazpívali, tak to ještě jednou působilo, a potřetí už ne.“
Full recordings are available only for logged users.
Memory of Nations AI Assistant Explore thousands of personal stories
Discover a new way to explore the Memory of Nations Archive. Ask about the topics, events, places, or experiences that interest you. The AI Assistant searches transcripts from more than 30,000 hours of recorded interviews and finds relevant stories from across the archive. You don’t need to know a person’s name or where to look. Simply ask a question in your own words.
Český šlechtic a potomek starodávného rodu, hrabě Zdeněk Sternberg, se narodil 15. srpna 1923 v Praze. Od mládí vyrůstal na jednom z nejstarších českých hradů, na Českém Šternberku. Po absolvování soukromé výuky v rámci obecné a měšťanské školy nastoupil na Arcibiskupské a později na Reálné gymnázium v Praze. V roce 1939 byl svědkem příjezdu německých vojsk do Prahy a v roce 1942 zásahu gestapa proti parašutistům v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Po únoru 1948 se účastnil studentského pochodu na podporu prezidenta Edvarda Beneše. Kvůli svému původu byl po roce 1948 perzekvován, nebyla mu umožněna promoce a v rámci základní vojenské služby musel nastoupit k Pomocným technickým praporům, tzv. PTP. Pracoval jako horník v ostravských dolech a později jako kulisák v hudebním divadle v Karlíně. V roce 1968 emigroval spolu se svou rodinou do Bavorska a jedenadvacet let žil v Rakousku. Po roce 1989 a návratu do vlasti restituoval hrad Český Šternberk, staré rodové sídlo se stalo jeho bydlištěm. Od roku 1955 byl ženatý a má syna Filipa. Hrabě Zdeněk Sternberg zemřel 18. ledna roku 2021 ve věku 97 let.
Na pozemku před domem Svatopl. Doubravy v Hradci Králové při I. mezinárodním sokolnickém lovu v ČSSR v okrese Hradec Králové ve Vysoké nad Labem v lesním závodě v Hořicích 5.-8. 11.1965
Na pozemku před domem Svatopl. Doubravy v Hradci Králové při I. mezinárodním sokolnickém lovu v ČSSR v okrese Hradec Králové ve Vysoké nad Labem v lesním závodě v Hořicích 5.-8. 11.1965
photo: Autor fotografie: archív Ing. Ivan Maroši, scan: Tomáš Krivjanský
Download image
