Ilja Stern

* 1960

  • „Pak přišel ten sedmdesátý sedmý, Charta jako taková. To už bylo náročnější, protože to už byly domovní prohlídky, obtěžování od estébáků na ulici a takový. Kolikrát mě zatáhli... Já jsem šel z učení a zatáhli mě do průchodu, dostal jsem pár facek a zase mě vyhodili ven. To bylo tenkrát normální v podstatě. To jsem taky nijak neřešil. Já jsem se teda vyhraňoval, protože když třeba zatýkali mámu, která šla se mnou na autobus, tak jsem se vyhraňoval, tak jsem zase dostal pár facek. Protože člověk věděl, že se nevyhraní nějak, protože co zmůže sedmnáctiletej proti třem chlapům, který vám odvlíkají mámu, že ji vezou na výslech? Nic. Ale snažíte se postavit.“

  • „Tam byly strašně dlouhý baráky s jedním vchodem, dlouhej barák, já nevím, čtyřicet metrů. Tak si vemte čtyřicetimetrovou chodbu, kde vám hadicí na hašení vylejou vodu, do toho zamíchaj mejdlo, mazlák, a Stern s tím, kdo byl v tu dobu nejvíc jako..., kterýho taky chtěli potopit, tak ty to vytřeli – ale tkaničkama od bot. Ano, čtyřicetimetrovou chodbu jsme museli vytřít tkaničkama od bot. A vytřeli. Skončili jsme za dvanáct hodin. Protože jste věděl... To je stejný jako se neubráníte davu, tak se neubráníte ani dvaceti čtyřiceti blbcům, který si myslej, že mají rozum. To nemá cenu se tam vymezovat proti tomu. To musíte skousnout.“

  • „Tam se scházelo u nás po tom roce šedesát osm hodně exponovaných lidí. Některý jsem měl rád, některý jsem... Ne měl rád, to je špatně řečeno. Některý jsem si oblíbil a některý byli jen známí. Nejvíc jsem si oblíbil Františka Kriegla, který tady bydlel kousek Na Smetance. Pak Smrkovskýho, k nim jsme pak jezdili na chatu. A nejužší vztah jsme měli s rodinou Říhů, jestli vám to něco říká, pan profesor Říha s paní doktorkou Říhovou, bezdětný manželé, který bydleli na Praze 1, myslím. Ne, to byla dvojka. To byli úžasní lidi.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 05.05.2022

    (audio)
    duration: 01:52:30
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Díky bohu, že rodiče byli rovní

Ilja Stern, konec 80. let 20. století
Ilja Stern, konec 80. let 20. století
photo: Archiv pamětníka

Ilja Stern se narodil 24. července 1960 v Praze. Jeho matka Jana Sternová, rozená Volková, pocházela ze západních Čech a byla profesionální baletkou. Jeho otec Vladimír Stern pracoval pro československou rozvědku, která zajišťovala v systému Státní bezpečnosti (StB) informace zahraničního původu. Invaze vojsk Varšavské smlouvy jeho rodičům otevřela oči a proměnila jejich pohled na režim v Československu. Někdy v roce 1969 si začal Ilja Stern všímat návštěv, které se u nich stále častěji objevovaly. Blízkými známými rodiny byli František Kriegel a Josef Smrkovský. Vladimír Stern byl v srpnu 1970 z rozvědky propuštěn pro svůj „nepřátelský poměr k socialistickému zřízení“. Vyloučili jej také z Komunistické strany Československa (KSČ) a přišel o hodnosti i vyznamenání. Z prominentní rodiny se stali nepřáteli státu. Pamětník měl problém dostat se na střední školu, nakonec se mohl vyučit nástrojařem. V prosinci 1976 podepsali jeho rodiče jako jedni z prvních prohlášení Charty 77. Ilja Stern zažil domovní prohlídku i výslechy. Několikrát se mu stalo, že ho při cestě ze školy neznámí muži zatáhli do průchodu a zbili ho. Ačkoliv se Státní bezpečnost (StB) snažila celé rodině znepříjemňovat život, i nadále se setkávali například s filozofem Janem Patočkou a Václavem Havlem. Poté, co se Ilja Stern vyučil, začal díky doporučení známého pracovat jako sanitář v motolské nemocnici. Měsíc předtím, než roku 1978 nastoupil na základní vojenskou službu, emigrovala jeho sestra. Sloužil u Vimperku na Šumavě. Zažíval šikanu a několikrát ho kvůli emigraci sestry vyslýchali. Během dvou let strávil mnoho času ve vojenském vězení. Ani jednou ho nepustili domů na dovolenou, nedostal ani krátký opušťák. Dvakrát utekl, jednou proto, aby se zúčastnil pohřbu Jana Patočky. v osmdesátých letech ho ještě několikrát vyslýchali. Od roku 1984 jeho matka zastávala funkci mluvčí Charty 77. Během demonstrace 17. listopadu odvážel jako záchranář z Národní třídy zraněné protestující. V roce 2022 žil v Malšicích v jižních Čechách.