Marie Stárková

* 1935

  • „Potom byl zavřený pan Golat, taky národní socialista a mistr ve Vítkovicích. Pak byl zavřený pan Olšanský, cementář, jelikož měl maličkou fabriku. Tak tu mu zestátnili a jeho zavřeli. Pak byl zavřený jeho soused Alois Petr, ten byl stolař, národní socialista a sokol. Pak byl zavřený Buchal, toho pověsili s Horákovou. Potom byl zavřený Míra Laryš, taky národní socialista, pak pan Suchánek, pan Bezruč policajt a další policajt Brázdil. Pak byl zavřený pán z posledního domu v Hrabové, též národní socialista. Tak to tu bylo v Hrabové.“

  • „Jednou, to už neřediteloval doktor Pošta, ani inženýr Březina, ale už šéfoval soudruh Josef Kalabus, největší úderník ve Vítkovicích. Ten si každé ráno pozval mistry a techniky na poradu, aby něco věděl. Jednou přišel můj mistr, byl šest roků zavřený, už nevím, ve kterém koncentráku. Seděli jsme naproti sobě, tam jsme měli okno na vysoké pece, už to tam dnes neexistuje, jezdí tam tramvaje. Sedl za stůl, dal hlavu do dlaní a plakal. Já jsem říkala: ‚Mistře, proč pláčete?‘ Neřekl nic. Já zas: ‚Mistře, co je vám, co se stalo?‘ Nic. On byl stejně starý jako můj tatínek. Šla jsem k němu, chytila jsem ho kolem ramen. Nic. Tak jsem sedla naproti. On se najednou napřímil a řekl: ‚Maruško, kdyby vaši tátové věděli, zač v koncentráku umírali, ani jeden z nich by se nebyl nechal zavřít!‘“

  • „Třicátého dubna 1945 jsme byli v krytu u sousedů, tenkrát se říkalo kryt, dnes se říká sklep. Přišel německý voják, mluvil francouzsky. Chtěl po tatínkovi opravit motorku, tatínek se v tom vyznal. Tak ji dovezl, tatínek se na ni podíval a říkal, že tam nemá benzín. Poslal tatínka do hasičárny. Věděl, že tam benzín mají. Přinesl, spravil to a on řekl, že se chce umýt. Paní, která tam bydlela, mu donesla umyvadlo. Chtěl mýdlo. Přinesla i ručník. A sousedovic dcera, která měla si tak dvacet, řekla: „A toaletní vodu by nechtěl?“ A on tomu rozuměl. Řekl, že nás všechny postřílí. Ale nakonec se to urovnalo a odjel. To bylo třicátého dubna.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 15.09.2022

    (audio)
    duration: 01:16:57
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Ostrava, 22.09.2022

    (audio)
    duration: 01:24:37
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Sousedka napsala posudek a syn měl krmit vepře

Portrét Marie Stárková, rok 1954
Portrét Marie Stárková, rok 1954
photo: Autorka natáčení

Marie Stárková, za svobodna Lyčková, se narodila 29. dubna 1935 v Ostravě. Krátce žila s rodiči v centru města, poté se rodina přestěhovala do nedaleké Hrabové. Pamatuje si na strach, který v Hrabové zavládl, když několik tamních obyvatel skončilo v koncentračních táborech. V patnácti letech nastoupila do práce, roznášela poštu v rourovnách Vítkovických železáren a poté se stala jeřábnicí v podniku Prefa. Silně vnímala, jak se život měnil v souvislosti s nástupem komunistů k moci. Řadu sousedů a známých z Hrabové zatkla Státní bezpečnost, mnozí skončili ve vězení. Znala rodinu Jana Buchala odsouzeného k trestu smrti v procesu s Miladou Horákovou. Politickým vězněm byl pět let její švagr Jaroslav Stárek. Ji samotnou Státní bezpečnost také vyslýchala. V roce 2022 žila v Hrabové u Ostravy.