Richard Stára

* 1955

  • „Dostali jsme statek v úplně dezolátním stavu, kdyby přišel někdo a viděl to a neměl k tomu vztah, tak by řekl, že to je ruina. Tak buď zbourat, nebo prodat, ať dá někdo jinej do toho svý peníze. Tak jsme s bratrem začali úplně od píky, moc peněz jsme na to neměli. Ale měli jsme ruční pilu, lopatu a krumpáč. Dobytek jsme žádnej neměli. Ještě tam byla jedna souvislost. Tím, že naše rodina byla nepřítel socialistického státu, tak nám neumožnili dál pokračovat. Takže já ani bratr jsme neměli zemědělské vzdělání. Takže že bychom se pouštěli do zemědělské činnosti, jsme nejdřív zvažovali, ale pak jsme to zavrhli. Skot, respektive jalovice, který jsme dostali v restituci, jsme všechny prodali na jatka a z těch peněz jsme statek začali pomalu opravovat.“

  • „Ani rodiče nedostávali potravinové lístky, to zabrání majetku, všechny polnosti, skot, vybavení velkostatku, to jim postupně brali mezi roky 1951 až 1952. Nechali je tam žít do toho třiapadesátého roku a pak je vystěhovali úplně. Otec mi vyprávěl, že přišla taková správa ve složení asi pěti lidí, některý dokonce znal, byli taky z Počernic. A ty mu sdělili, že je budou vystěhovávat. A byl tam takový nucený správce, který to všechno zaštiťoval, a ten jim řekl, že na to mají týden. Že zapečetí dům a že si během toho týdne musí zařídit prostory, kam si všechny věci odvezou. Jako nábytek, porcelán, sklo, obrazy, skříně, prostě všechno. No a otec tam šel druhej den a tam barák odpečetěnej a chodili tam lidi a odnášeli si věci, který tam byly. Tak si šel stěžovat k tomu nucenýmu správci a ten mu řekl, že co má s těma lidma dělat, tak ať si to vezmou.“

  • „Byl to pro mě šok, pro malého kluka, kterému bylo v té době třináct let, když jsem viděl třeba kolonu šedesáti ruskejch tanků, který jely kolem. Já si to asi úplně neuvědomoval, byla to hrozně zvláštní věc. A nedocházelo mi, že kdyby po nich někdo třeba hodil kamenem, tak ho můžou zastřelit. Já jsem si v podstatě šedesátej osmej rok srovnal úplně až v roce 1992. Jsem si uvědomil, že to prostě bylo tak, že se mladší klika komunistů drala nahoru a starší jim v tom zabránili, takže to dopadlo, tak jak to dopadlo. Stejně si myslím, že i kdyby to byl ten socialismus s lidskou tváří, tak by se toho moc nezměnilo. Pořád bychom byli tím komunistickým státem. A v té době by Sovětský svaz nikdy nedopustil, abychom si tady budovali nějakou demokracii. Ta demokracie trošku byla někdy v těch šedesátejch letech. To byla skutečně uvolněná doba. Nebylo to jako dneska, že by si každý mohl podnikat, jak chtěl, ale vznikaly malé podniky a tak. To ale šmahem všechno skončilo v tom srpnu 1968 a zase se to vrátilo do tý tuhý normalizace, jak to bylo předtím.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 06.01.2022

    (audio)
    duration: 01:53:46
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

To jste se opravdu nemohli nějak bránit?

Richard Stára, Kolín 1974
Richard Stára, Kolín 1974
photo: Archiv Richarda Stáry

Richard Stára se narodil 28. srpna 1955 v Praze. Jeho rodina po generace vlastnila statek Čertousy v Horních Počernicích, kde byl otec Jaroslav Stára účetním. V roce 1953 v akci Kulak rodina o všechno přišla a otec už nikdy nemohl vykonávat plnohodnotnou práci a skončil v hutích v Kladně. Richard Stára se jako mladší bratr narodil již do chudých poměrů. Rodiče jim ale dokázali udělat takové podmínky, že na dětství vzpomíná jenom v dobrém. Jeho vzorem byl starší bratr Jaroslav, který to dotáhl až na mistra republiky v atletickém desetiboji. V mládí se tedy věnoval hlavně sportu. Po základní škole Richard Stára nastoupil na Střední hotelovou školu v Poděbradech, kterou v roce 1974 zakončil maturitou. Po škole začal pracovat jako číšník v nově otevřeném pražském hotelu Intercontinental. Ve stejném roce musel nastoupit na povinnou dvouletou vojenskou službu v Kolíně. V roce 1976 se vrátil do hotelu Intercontinental, kde vydržel až do roku 1993. Ke komunistickému režimu se stavěl vždy naprosto odmítavě a do strany nikdy nevstoupil. Když v roce 1989 padla železná opona, tak s bratrem okamžitě začali přemýšlet, jak dostat rodinný statek Čertousy zpátky. To se podařilo v restituci v roce 1993, i když všechny pozemky získali až v roce 2003. Postupně ze zdevastovaného statku vybudovali luxusní hotel Čertousy. V roce 2008 vstoupil Richard Stára do komunální politiky jako člen pražské ODS s cílem zlepšit život občanům Horních Počernic. V roce 2022 provozuje hotel Chvalská tvrz na druhém konci Horních Počernic, než je hotel Čertousy. Ten vede jeho bratr Jaroslav.