„Měla jsem jet do Sovětského svazu od ROH. Měla jsem si vybrat Moskva, Leningrad nebo na Krym. Tak jsem si vybrala Leningrad, protože jsem byla zvědavá na Ermitáž. No a teď najednou prasknul Černobyl. Ta vlna toho prvního záření šla právě k severu. Jenže hlavní hygienička na to vůbec neupozornila obyvatelstvo. Poslouchala jsem Svobodnou Evropu. Věděli jsme z ní, že to šlo na Norsko, na Švédsko, na Finsko. Leningrad je tam coby dup. Tak jsem to odmítla.“
„Nejprve mám vzpomínky na to, jak náš tatínek bláhově poslouchal rádio. Sezvával sousedy a poslouchali Londýn. To už jsme byli pod německou nadvládou, to už jsme byli Protektorat Böhmen und Mähren. A to už bylo trestné. Ale tady to ještě do Libochovic nějak nedošlo, že je nějaké gestapo a tak... Až později jsme to poznali. Vysílání začínalo nějakou Beethovenovou symfonií. Vzpomínám na Jana Masaryka, který pro nás hlásil. Sousedi tam všichni seděli. A šlo o život.“
Jaroslava Stará, za svobodna Rašková, se narodila 17. února 1936 v Lounech. Její maminka po porodu zemřela, později se tatínek znovu oženil a s malou Jaroslavou i starší druhou dcerou Alenou se odstěhoval za novou ženou do Libochovic u Litoměřic. V Teplicích vystudovala pedagogické gymnázium, poté učila celkem 21 let na malotřídní škole v nedaleké obci Klapý pod hradem Hazmburk. Při práci vystudovala pedagogickou fakultu v Praze a poté přešla pracovat do zvláštní školy v Libochovicích, kde kromě učení působila jako ředitelka. V dubnu 1986 měla jet na výlet do Sovětského svazu do Leningradu (dnešní Sankt Petěrburg), cestu ale překazil výbuch jaderné elektrárny v Černobylu. V roce 1994 odešla do penze. Podílela se na obnově židovského hřbitova u Terezína. Nyní žije v domově pro seniory v Libochovicích.
Jan Sytař, Daniela Váchová, Alžběta Laubová, Kateřina Krajčovičová, Štěpánka Suchá, Michaela Červenková pod pedagogickým vedením Jitky Hajné ze ZŠ J. E. Purkyně v Libochovicích
