Josef Štágr

* 1950

  • „Vyrazili jsme po Vinohradské nahoru a zhruba někde u Vinohradské tržnice a pak kousek od Jířáku, všude po cestě kolony se sajdkárama a malý obojživelný transportéry, pásové ótéčka a tak dál. Takhle to tam stálo až do nevidím. Tak jsme vyrazili pěšky a bylo jasné, že tramvaj žádná nepojede. Najednou jsme viděli, jak z té řady vyjel ten jeden obrněný transportér. Oni tam stáli, Rusáci seděli na těch transportérech na kapotách se zbraněmi a čuměli. Lidi na ně řvali, vysvětlovali. A to víme všechno z těch pořadů. A najednou jeden z těch vyrazil – a že teda pojede, protože asi dole u rozhlasu potřebovali probourat tu barikádu. To jsme my nevěděli. Teď jsme viděli, jak nějací ti frajeři se chytli za ruce, hrdinně se postavili tomu transportéru do cesty. Ten samozřejmě nezastavil, tak uskočili. Najednou jsme zaslechli, že dole začla střelba. Ty vole! Jdem tam! Tak jsme se tam šli podívat – a to už šlo možná trochu do tuhého. Nebyli jsme žádní hrdinové, to byla zvědavost. Nad rozhlasem je Balbínova ulice. Největší mazec tam začal asi později. Ale v tuhle chvíli, když už jsme se tam blížili, tak ti vynervovaní vojáčci na těch transportérech začli střílet do vzduchu. A to bylo, jako když střelí do vrabců. To jsme zmizeli v té Balbínce v prvním baráku. Pak jsme řekli, že pak už né. Šli jsme domů a pak už nás rodiče nechtěli nikam pouštět.“

  • „Pragokoncert mě vysílal na různé televizní pořady. Takže jsem točil, byl jsem na čtrnáctidenním turné se zpěváky ze všech spřátelených zemí po celým Bulharsku. Projel jsem kompletně celé Bulharsko, dvanáct největších bulharských měst. Poprvé jsem viděl moře, na Zlatých Pískách, bohužel to bylo v lednu. A nebo jsem točil televizi v Katovicích, ve Varšavě, v Drážďanech. Dokonce jsem kvůli tomu jel nazpívat jednu píseň v němčině do Berlína, a když jsem přijel do Drážďan, tak už jsem měl v šatně dopisy od fanynek. Ale to byly tak zajímavé začátky, ale chyběl tam přesně někdo, takový ten manažer. A tenkrát byli dobří manažeři, ale ti už měli svoje koně, který by řek: ‚Pozor! Z toho by mohlo něco být! Čapnem ho a vystřelíme ho nahoru.‘ A to byl třeba Honza Obrda, se kterým jsem se po letech poznal osobně, František Janeček, co si budem povídat. První byl snad pan Spurný, který hodně Gotta udělal. Ivan Hope, Hanuš Bunzel, to byl velemanažer, senzační. To byli bezvadní chlapi a ti uměli, pokud si někoho vzali, protože měli ty styky. Těch vydavatelství bylo málo, bylo tady jedno rádio, jedna televize a dvě vydavatelství gramofonové.“

  • „V té době už fungoval soubor ÚV SSM Plameny se sólisty Jiřím Štědroněm, Matysovou, Vrtichovou a doprovodná kapela s dechama – mimochodem výborná kapela. Když jsem je slyšel v tom dvaasedmdesátém, když byli jako hosté na jihlavské soutěži, no tak jsem to, jak se říká, sežral i s chlupama, protože to byla vysoká profesionalita. Ale koukalo se na to přes prsty, SMM. Já si myslím, že ten soubor v podstatě vznikl proto, protože po roce šedesát osm, šedesát devět vznikl tady nový Svaz mládeže. A spousta umělců samozřejmě s tím nechtělo mít nic společného. Jenomže kdo dělal kulturní akce ve spoustě měst. No mládežníci, svazáci. A nebo teda závodní klub místní velké fabriky. Ale postupně měli ti svazáci všechny ty kluby a kulturáky a tyhle akce. Tak já si myslím, že nejdřív ten soubor možná měl plnit tuhle funkci, aby na těch svých akcích někoho mohli mít. A postupně celá naše špička přišla na to, že kdo jim dá kšefty, no zase v mnoha případech ty místní buňky Svazu mládeže.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 10.03.2023

    (audio)
    duration: 02:39:00
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

V roce 1974 zpíval prokomunistické písně. Po revoluci zářil v Ježíšovi

Josef Štágr jako zpěvák v druhé polovině 60. let
Josef Štágr jako zpěvák v druhé polovině 60. let
photo: Josef Štágr jako zpěvák skupiny Ametyst, cca 1965

Josef Štágr se narodil 6. února 1950 v Praze. Maminka Věra pracovala jako sekretářka a tatínek Josef se vyučil holičem a kadeřníkem, měl mladšího bratra. Po rozvodu rodičů v roce 1957 bydlel u svého otce, bratr zase u maminky. Víkendy trávili na střídačku spolu u každého z rodičů. I když v mládí neprošel žádným hudebním vzděláním, založil spolu s kamarády již v deváté třídě bigbítovou skupinu Ametyst. Více se zpěvu pak začal věnovat až na vysoké škole, kdy se poprvé dostal na divadelní prkna v roli jednoho z Tryskáčů v muzikálu West Side Story v roce 1969. Zúčastnil se různých pěveckých talentových soutěží. V sedmdesátých a osmdesátých letech působil v několika hudebních skupinách, vystupoval mimo jiné s Jiřím Štědroněm, Karlem Černochem a Věrou Martinovou. Studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, ale neobhájil diplomovou práci. Vystudoval pražskou hudební konzervatoř. Na začátku devadesátých let na několik let hudební branži opustil a pracoval ve směnárně na hlavním nádraží v Praze. V roce 1992 se znovu vrátil na hudební scénu a začal hrát v muzikálu Bídníci, poté pokračoval rolí Jidáše v muzikálu Jesus Christ Superstar, rolí Perona a Che v Evitě a v mnoha dalších. Zároveň začal vyučovat na Hudební konzervatoři Jaroslava Ježka. V roce 2023 žil v Praze.