The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ivan Spěvák (* 1943)

• narodil se 27. února 1943 v Hořicích v Podkrkonoší

• kvůli kádrovému profilu měl potíž se dostat na vysokou školu

• v srpnu 1968 byl svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy v Praze

• v letech 1990 až 1994 byl starostou Prahy 1

• v roce 2025 žil v Praze

Byli velmi nervózní, co se bude dít

Ivan Spěvák se narodil 27. února 1943 v Hořicích v Podkrkonoší, ale vyrůstal v Čelákovicích. „Maminka tam jela jenom k rodičům do porodnice.“ Spěvákovi měli v Čelákovicích vilu s krásnou zahradou. „U vchodu tam byla taková bříza a na tu jsem mohl lézt i jako malý kluk.“ Když mu bylo pět let, tak se stěhovali z Čelákovic do Prahy do Londýnské ulice, kde Ivan Spěvák nastoupil do školy.

Ivanův otec pracoval jako ředitel odboru na ministerstvu hutí a rudných dolů, ale odmítl vstoupit do komunistické strany. Ivan Spěvák  vzpomíná, že v 50. letech, kdy probíhaly politické procesy, tak se jeho náměstek velmi bál, aby si pro něj Státní bezpečnost (StB) taky nepřišla. „I ti všichni jeho podřízení byli velmi nervózní, co se bude dít.“

Ivan Spěvák vypráví, že v době, kdy žil na Vinohradech, bylo naprosto běžné trávit celé odpoledne hraním venku na ulici bez dozoru rodičů. Po skončení střední školy chtěl jít na elektrotechnickou fakultu ČVUT, ale jeho otec neměl dobrý kádrový posudek. „Někde bylo rozhodnuto, že já bych se na vysokou školu neměl dostat... Naštěstí se podařilo zařídit, že jsem se dostal na Vysokou školu strojní a textilní v Liberci.“

Házel nám do stanového tábora dělobuchy

Ivan Spěvák nastoupil na vysokou školu do Liberce a následně se pokusil o přestup do Prahy. V ten moment už to režim nezachytil a pamětník nakonec ČVUT vystudoval. Během vysoké školy musel chodit na vojenské výcviky do kasáren v Motole. „Byl tam jeden takovej potrhlej lampasák, který nám to chtěl zpestřit, tak nám házel do stanového tábora dělobuchy. Jednomu klukovi tam protrhl bubínek.“ Po promoci musel nastoupit ještě na rok na vojnu a teprve pak dostal umístěnku do ČKD Polovodiče na Pankráci, kde měl na starosti výkonové usměrňovače pro motory.

V době invaze v srpnu 1968 byl v Praze. „V pět hodin ráno mi volala sestra a říkala mi to, já jsem to vůbec nechápal.“ Ivan Spěvák s kamarádem vyrazili na skútru podívat se po Praze, kde se co děje. Jeli kolem Hradčanského náměstí, které bylo plné tanků. „Jak jsem projížděl, tak proti mně ten tank vyrazil. Naštěstí se mi to povedlo otočit a projel jsem.“

V tu dobu bydlel na Malé Straně a do práce na Pankrác chodil pěšky. Každý den si dávali sraz s kamarádem a šli spolu přes most. „Já jsem šel jen tak nalehko bez ničeho, ale kamarád měl aktovku s nějakýma lejstrama. Mosty hlídali vojáci a jeho zastavili, co to nese. To jsem měl tenkrát o něj strach.“ Vzpomíná, že v ten moment se nejvíc v životě bál.

Ivan Spěvák se ve škole musel naučit rusky, což se mu pak hodilo, protože jako inženýr jezdil na Východ na služební cesty. Při služební cestě do Moskvy měli jednou problémy, když museli přejet na jiné letiště. Měli s sebou tehdy valuty v hodnotě 600 dolarů. „Tím pádem jsme opustili celní prostor a nás ani nenapadlo do celního prohlášení uvádět, že jsme je v Rusku nechtěli použít.“ Měli zaplatit pokutu a pamětník věděl, že je to jen šikana a celníci si chtějí peníze nechat. „A mě napadlo: ,Dobře, ale my ty peníze musíme vyúčtovat, tak zaplatíme a dejte nám stvrzenku.‘ Celníci trochu ztuhli a dohadovali se.“ Kvůli tomu se muselo zdržet letadlo do Kazachstánu, ale pokutu nakonec platit nemuseli. Po pádu režimu působil Ivan Spěvák mezi léty 1990 a 1994 jako starosta Prahy 1. V roce 2025 žil v Praze.