Pumový útok na redakci Rudého práva v Mladé Boleslavi jsme provedli v roce 1950. StB nás odhalila až o rok později

Download image
Ivan Sova se narodil 2. října 1930 v Mladé Boleslavi do rodiny učitele hudby. Matka se starala o domácnost, měl mladší sestru. Válku i osvobození rodina přečkala bez újmy. Po ukončení měšťanky vystudoval střední průmyslovou školu. V roce 1949 byl přijat na vysokou školu v Praze, avšak mladoboleslavský akční výbor Národní fronty se proti tomu rázně postavil. Sovovi vyčetli nekonformní názory, předúnorové členství v národně socialistické straně a propagování amerického způsobu života. Vysokou školu musel opustit a nastoupil do Stavoprojektu v Mladé Boleslavi. V té době hodlal spolu s kamarádem Zdeňkem Klíbrem odejít na Západ. Plány ale odhalili rodiče, takže od útěku upustili. Neopustilo je však odhodlání ukázat režimu svůj nesouhlas s jeho praktikami. Klíbr jakožto zaměstnanec Pragostavu opatřil trhavinu a další přítel Jan Dubický zápalnou šňůru. Nejprve zamýšleli zničit železniční most přes Jizeru. Nakonec se kvůli symbolickému významu takového skutku rozhodli pro noční pumový útok na redakci Rudého práva v Mladé Boleslavi. V květnu 1950 se akce zdařila, aniž by vůči nim Státní bezpečnost pojala podezření. V roce 1951 se Ivan Sova oženil a pár měsíců nato narukoval k tankistům do Žatce. V žatecké posádce byl 11. dubna 1953 zatčen StB. Útok na redakci komunistického deníku prozradila tehdy už jeho bývalá manželka svému kolegovi, který nelenil a informaci ohlásil StB. Sova byl v neprůhledných brýlích z Žatce odvezen do Prahy, kde v Bartolomějské ulici probíhaly výslechy, bití ani mučení nezakusil. Neveřejný soud se konal v září 1953 na Pankráci. Za teroristický čin byl Ivan Sova odsouzen k osmi létům trestního tábora. Klíbr odešel s dvanáctiletým rozsudkem, Dubický s desetiletým trestem. Sova si trest odpykal v táboře Svatopluk na Jáchymovsku, kde pracoval na šachtě Barbora jako pomocník potrubáře a lamače. Díky svému technickému vzdělání se po čase dostal do projekční kanceláře, odkud byl v srpnu 1955 podmíněně propuštěn na svobodu. Po návratu z vězení nemohl dlouho najít práci. Uchytil se až jako pomocný dělník v podniku na potisk látek. Od února 1956 nastoupil do papíren v Mladé Boleslavi, kde pracoval až do odchodu do penze v roce 1990. Ivan Sova se podruhé oženil, narodily se mu dvě děti. Po pádu komunismu se stal členem Konfederace politických vězňů. Získal ocenění účastníka protikomunistického odboje.