Pomáhala jsem mamince jako spojka při předávání zpráv
Download image
Alexandra Součková, rozená Kovářová, se narodila 12. prosince 1935 v Praze. Otec Josef byl zubní lékař, matka Marie Blažena pracovala jako úřednice. Rodina žila ve vilce v pražských Holešovičkách, kousek od místa, kde za protektorátu parašutisté Gabčík a Kubiš provedli atentát na Heydricha. Alexandra Součková zažila domovní prohlídku gestapem, zatčení a popravu strýce-odbojáře. Po osvobození Rudou armádou chvíli bydlel v jejich domě sovětský generál Koněv. V roce 1946, když studovala na gymnáziu, zemřel její otec. Matka, která ovládala několik jazyků, z existenčních důvodů nastoupila do kanceláře pražské pobočky společnosti Air France. Prostřednictvím této letecké společnosti začala matka Alexandry po únorovém komunistickém puči posílat zprávy o náladách obyvatelstva i ekonomické situaci v ČR do Rádia Svobodná Evropa. V činnosti pokračovala i po zrušení pobočky Air France v Praze skrze kontakty na francouzské ambasádě. Na činnosti se jako spojka podílela i mladá Alexandra a její kamarád Pavel Blazer. Na základě udání byli na jaře roku 1955 všichni zatčeni. Alexandra jako první 19. května, když ji skupinka estébáků při cestě na kurz angličtiny nacpala do auta a odvezla se zavázanýma očima do vazby v Ruzyni. Tam strávila pět měsíců na samotce a prošla řadou výslechů. Největší útrapy představovaly nedostatek jídla a zima. Veřejný soud se konal 18. října 1955 v Praze. Za vyzvědačství dostala Alexandra Součková pět let, dále propadnutí majetku a ztrátu občanských práv na dobu tří let. Matku soud poslal do vězení na 13 let, kamaráda Pavla na tři roky. Na základě odvolání snížil Nejvyšší soud v Praze v listopadu 1955 Alexandřin trest s přihlédnutím k její nezletilosti o jeden rok. Větší část čtyřletého trestu Součková odpracovala na polích v okolí tábora Želiezovce na jižním Slovensku. Zažila tam nelidské existenční podmínky a v době maďarských události i pokus o útěk vězeňkyně Dagmar Šimkové do Maďarska. Z Želiezovců byla přeložena do Pardubic, kde pracovala ve výrobě televizorů v Tesle až do konce svého trestu. Na svobodu ji propustili 15. května 1959. Matka Marie Blažena byla propuštěna o rok později kvůli prezidentské amnestii. Po návratu z vězení Alexandra dlouho hledala zaměstnání, vzali ji až do lisovny v ČKD Praha. Později pracovala jako skladník u OPBH, zároveň vystudovala stavební fakultu ČVUT. V sedmdesátých letech díky tomu našla lepší místo u Pražské stavební obnovy. Mezitím se vdala a měla dvě děti. Estébáci ji sledovali ještě v 60. letech. Dvakrát jí nabídli spolupráci, již vždy odmítla. Získala ocenění účastníka protikomunistického odboje.
