Martin Šmíd

* 1970

  • „Oni měli ještě furt strach, ti policajti, aby mě někdo něco dodatečně neprovedl. Že teda by mohli přijít nějací studenti a přesvědčovat mě. Nebo aby mě dodatečně neklepl někdo. Takže já vím, že v té čtvrti, kde bydleli rodiče, nebo kde jsme bydleli, tam jsou samé rodinné domky, tak tam stáli na každém druhém rohu policajti. Tenkrát sestra přišla z nějakého tancování po ránu, nějaký trénink měla – a že se musela… že ji nechtěli pustit domů ani. Ne, chtěli ji pustit, samozřejmě, ale musela jim říct, kdo je a proč tam jde, k nám domů. Tenkrát pak že mě budou i hlídat, byla neděle a že mě budou nějak i hlídat. A táta toho jednoho kriminalistu berounského nějak snad znal odněkud, nebo já nevím. Tak řekl, že když teda hlídat, tak že když tam bude on, tak můžou spát u nás doma v obýváku. Tak tam byli v obýváku do rána a ráno mě dovezli do Prahy, civilním autem neoznačeným, Veřejnou bezpečností tenkrát. Na Malou Stranu, tam byla jedna z našich učeben, na Malostranském náměstí. Tam jsem přišel a tam už byla demonstrace. V té chvíli nevím, jestli mě sledovali, já si myslím, že možná ještě pár dní jo, ale v podstatě… řekli mi, ať nikam nechodím, tak jsem asi den dva nikam nechodil, a ve středu už jsem pak jel na demonstraci na Václavák a už jsem si chodil, kam jsem chtěl.“

  • „Tenkrát Petr Holubec – já jsem ho neznal ještě, to byl ještě neznámý redaktor, ale jeho otec Vít Holubec byl známý redaktor – a Petr Holubec, tenkrát snad na Kladně dělal v nějakém regionálním zpravodajství, přijel na tu policii. A tam odtud mě odvezli šestsettřináctkou ke mně domů hezky, tam připravili to natáčení. Maminka řekla – stop, napřed se oholí, takhle nepůjde do televize. Oni sice ji přesvědčovali, že za hodinu to musí být ve zprávách, protože celý národ na to čeká. Tak tedy počkali, až se oholím, pak mě natočili a v půl osmé jsem byl jako první zpráva. To někde ještě určitě jste viděli, tak víte… Že se objevily informace na západních těch, že jsem mrtvej. Dali ten šot se mnou. A následně po něm byl šot s tím mým jmenovcem, který byl natočený v menze u Kolejí 17. listopadu.“

  • „V sobotu se vlastně nestalo taky nic. Já jsem šel na pivo někam a rodiče šli někam na ples. Doma zůstala akorát sestra. A přišel jsem večer dřív než ti rodiče ještě. Tam byl papír někde u dveří nebo u vchodu, ať ji vzbudím. Tak jsem ji vzbudil a říkám: ‚Co se děje?‘ ‚Volala ti nějaká holka z Prahy a hledají tě policajti.‘ Já říkám: ‚Co chtěli?‘ ‚Nevím,‘ Tak jsem šel spát. Rodiče přišli později, protože ti byli někde na plese. Asi našli nějaký další papír nebo ten můj jsem špatně vyhodil, já už nevím, přečetli papír, vzbudili sestru, vzbudili mě, co jsem provedl. ‚Já nic nevím.‘ Teprve v neděli ráno, když se nic nedělo, tak najednou telefon: ‚Volá ti nějaká holka z Prahy.‘ A byla to spolužačka, která mi právě volala, že v Praze visí moje parte, nebo tedy parte se jménem Martina Šmída. A že údajně ho zabili. A protože tenkrát jsme byli na Matematicko-fyzikální fakultě dva toho jména, stejně staří, dva Martinové Šmídové, tak jsem si říkal… a znali jsme se navzájem, i ta holka ho znala, toho druhého – tak jsme si říkali: ‚Chudák, tak ho tam asi zabili.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 22.05.2023

    (audio)
    duration: 43:08
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Fáma o jeho smrti přiživila revoluci

Martin Šmíd v době maturity, 1988
Martin Šmíd v době maturity, 1988
photo: Archiv pamětníka

Martin Šmíd se narodil 27. ledna 1970 v Berouně. Po maturitě v roce 1988 nastoupil ke studiu na Matematicko-fyzikální fakultu UK. Politicky se nijak neangažoval a neúčastnil se studentského průvodu 17. listopadu 1989, ukončeného na Národní třídě brutálním zásahem silových složek. Přesto je jeho jméno neodmyslitelně spjato s historií sametové revoluce. Té totiž dodala podstatný impuls právě fáma o smrti „studenta Matfyzu“ Martina Šmída. Pamětník se o tom, že v Praze „visí jeho parte“, dozvěděl v neděli 19. listopadu. Téhož dne ho domů přijela vyšetřovat kriminální i státní policie. Pro Československou televizi pak natočil šot, v němž potvrdil, že žije – stejně jako jeho jmenovec a kolega ze školy; na Matfyzu totiž toho času studovali dva Martinové Šmídové. Policie pak pamětníka hlídala zřejmě ještě několik dní. Příslušníci kriminálky přenocovali z neděle na pondělí přímo u Šmídů v obýváku a v pondělí ráno odvezli mladého studenta do školy. Tam však již probíhala stávka, do které se poté zapojil. Po revoluci se vrátil ke studiu, promoval v roce 1988 nakonec na zemědělské fakultě. Martin Šmíd se zabýval počítači a vedl spokojený život. V roce 2023 žil v Berouně.