Jan Slezák

* 1961

  • „Pohotovák většinou zasahoval v kordónu. To znamená, že kluci z pohotováku šli v kordónu a měli ty bílé dlouhé obušky a štíty a šli buď se štíty, nebo s obušky. To byl nacvičený postup. A pak tam byli ti s krátkými černými obušky, to většinou byli kluci z  místních oddělení, kteří museli nastoupit taky. My jsme měli za úkol ty lidi někam vytlačit nebo zatlačit. A co se týkalo těch dalších zásahů, když někdo zatýkal, byli to většinou kluci z místních oddělení. U nás kluci většinou nikoho nezatýkali. Anebo když používali obušky tím způsobem, že někoho seřezali, když to řeknu na rovinu, většinou to bylo proto, že po nich někdo něco hodil a podobně.“

  • „My jsme těžce nesli, že pro lidi jsme byli ti lumpové, kteří způsobili masakr na Národní třídě (17. listopadu 1989 – pozn. ed.). Což nebyla pravda. A pak jsme to začali říkat nahlas, protože jsme si to nechtěli nechat líbit. My jsme tam lidi neřezali do krve. To byly ‚červené barety‘, URNA (Útvar rychlého nasazení – pozn. ed.), kteří tam udělali uličku a tam řezali lidi, kteří tou uličkou museli procházet. Nehledě na to, že kluci, kteří tam zasahovali, byli tehdy u policie dva měsíce. Nastupovali prvního října, neměli ani základní výcvik. Takže jsme si říkali, že tohle si prostě nemůžeme nechat líbit. To se někomu hodilo, že to svede celé na pohotovák, protože ten má zakročit. Ale že tam zakročili kluci z místních oddělení, že tam zakročila URNA a tak dále, o tom už se moc nepsalo.“

  • „Říkali nám ‚mlátičky‘, pohotovák byl takhle vnímán, přestože když docházelo k nějakým brutálním zákrokům, byli to třeba stáťáci (příslušníci StB – pozn. ed.) v civilu nebo místní kluci. Jak jsem říkal, když se někdo dívá na dokumentární film nebo na autentické záběry, je třeba rozlišovat, jakým obuškem ti lidi dostávali. Jestli to byl bílý obušek, nebo černý. Pohotovák zasahoval s bílými obušky, všichni ostatní měli černé.“

  • „Vy jste nebyl nikdy v kůži policajta. Policajt se musí řídit zákony a musí se řídit rozkazy stejně jako na vojně. Už jsem to v rozhovorech zmiňoval. To říkali gestapáci taky, že se řídili zákony, a přitom zabíjeli lidi. My jsme nikoho nezabíjeli, ale museli jsme se řídit rozkazem a zákonem.“

  • Tazatel: „Jak se díváte dneska na svoje působení u pohotovostního pluku? Máte s tím nějaký morální problém? Je to něco, za co se třeba stydíte?“ JS: „Když jsem sem šel, přemýšlel jsem, jestli mi takovou otázku dáte. A sám jsem se na ni snažil odpovědět. Jestli bych dělal, co jsem dělal, kdybych věděl, co bude. A dělal. Protože bych nevěděl, co bude. A co se týká morálky… Ona je morálka a morálka, žejo. Jak bych to vyjádřil… Z hlediska morálky je to tak, že v té době nám to, co jsme dělali, nepřišlo nemorální. Asi takhle bych to vyjádřil.“

  • „Když jsme měli končit, zavolal si mě tehdejší velitel roty a zeptal se, jestli nechci zůstat na pohotováku (pohotovostním pluku SNB – pozn. ed.) jako zástupce velitele čety. Zeptal jsem se, co to znamená, a on říká: ‚Tohle, tohle, tohle… A jsou tady rychle byty.‘ Já byl tehdy čerstvě ženatý, takže jsem si řekl, že by bylo skvělé dostat byt – navíc v Praze, kde se na něj čekalo strašně dlouho. Tak jsem na to kývl. Protože ta představa, že budu někde šlapat chodník, mě tedy vůbec nebrala.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 07.01.2019

    (audio)
    duration: 02:00:49
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 08.01.2019

    (audio)
    duration: 01:15:24
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Říkali nám mlátičky, ale byla to práce jako každá jiná

Jan Slezák v 80. letech
Jan Slezák v 80. letech
photo: archiv pamětníka

Jan Slezák se narodil 13. dubna 1961 v Litomyšli, s rodiči a dvěma mladšími sourozenci žili v České Třebové. Invazi vojsk Varšavské smlouvy zažil pamětník jako sedmiletý, politika ale jinak do jeho dětství nepronikala vůbec, doma se o ní nikdy nemluvilo. Po maturitě v roce 1980 se (částečně natruc otci) rozhodl pro dráhu u Veřejné bezpečnosti SNB. Absolvoval pětiměsíční náhradní službu u Vojsk ministerstva vnitra ve Frýdku-Místku a poté osmnáctiměsíční výcvik u pohotovostního pluku v Praze-Hrdlořezích, který sloužil jako policejní škola. Plánoval, že po jejím absolvování nastoupí ke kriminální službě, po výcviku ale u pohotovostního pluku zůstal. Vstoupil do KSČ a ve funkci zástupce velitele čety s hodností podpraporčíka pak dohlížel na vzdělávání a výcvik adeptů, který byl zaměřen na zásahy proti demonstrantům a teroristům, na uzavření a evakuaci oblastí atd. Rok nato byl pověřen velením čety, jako odměnu za dobrý výkon záhy získal důstojnickou hodnost podporučíka. První skutečný zákrok jeho jednotky proti demonstrantům přišel až v srpnu 1988 na pražském Václavském náměstí, pak zasahoval ještě během Palachova týdne v lednu 1989 a na podzim 1989. Zásahu 17. listopadu 1989 se účastnil pouze v záloze, jeho jednotka byla na školení. Po převratu se pohotovostní pluk změnil na Střední policejní školu, Slezák se stal zástupcem velitele ročníku. Angažoval se v policejních odborech, do civilu odešel ke konci roku 1995 v hodnosti kapitána. Vstoupil do ČSSD a pohyboval se v komunální politice. Stal se vlivnou postavou pražské sociální demokracie (starosta pražské městské části Újezd nad Lesy, radní na pražském zastupitelstvu, předseda obvodní organizace ČSSD Praha 14), politické funkce složil v roce 2018.