Josef Slanina

* 1921  †︎ 2017

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
Full recordings are available only for logged users.

Chytil jsem se do volavčí sítě vojenské kontrarozvědky

Josef Slanina v mládí
Josef Slanina v mládí
photo: Archiv pamětníka

Josef Slanina se narodil 6. října 1921 v Žiželicích u Chlumce nad Cidlinou, kde Slaninovi vlastnili drobné hospodářství. Po ukončení základní školy se vyučil strojním zámečníkem, poté navštěvoval Vyšší strojní průmyslovou školu v Pardubicích, kterou dokončil v roce 1943. V následujících letech pracoval jako technický asistent v několika pražských podnicích a továrnách. V březnu 1947 nastoupil jako učitel na Základní odbornou školu v Semilech. Po roce 1945 se sice stal členem Československé strany národně sociální, sám ale v té době žádnou hlubší politickou činnost nevyvíjel. Zároveň byl i dlouholetým členem Sokola. Otec byl po únoru 1948 odvolán z pozice kulturního referenta Místního národního výboru Žiželice a sám Josef Slanina byl v květnu 1948 vyloučen z mysliveckého spolku, protože odmítl podepsat prohlášení na podporu předsedy vlády Klementa Gottwalda. Začátkem října 1948 se Slanina při služební návštěvě Prahy náhodně setkal s přítelem Miroslavem Tichým, který ho seznámil s pplk. Josefem Hruškou (v té době již spolupracovníkem 5. Oddělení Hlavního štábu – dříve Vojenské obranné zpravodajství). Ten Josefa Slaninu na schůzce přesvědčil, aby se zapojil do činnosti údajné ilegální odbojové skupiny Pravda zvítězí. Skupina byla ve skutečnosti volavčí sítí Vojenského obranného zpravodajství a jejím hlavním cílem měl být ozbrojený převrat. Slanina se na fingované odbojové činnosti podílel tiskem protirežimních časopisů. V říjnu a listopadu 1948 vytisknul dvě čísla ilegálního časopisu „V nový život“ a další tiskoviny, které předal Josefu Hruškovi a Karlu Bacílkovi. I když měl tisknout především Hruškovy texty, s řadou z nich kvůli přílišné radikálnosti nesouhlasil. Proto je často upravoval, což mu při dalším setkání v Praze koncem listopadu 1948 Hruška vytknul, načež ukončili vzájemnou spolupráci. Mezitím se Slanina stačil napojit na některé členy Sokola ze Semilska a Ostravska, kteří chtěli kolportovat jím vytisknuté protirežimní letáky. Přestože již od listopadu 1948 pro Hruškovu ilegální organizaci nepracoval, byl Slanina po jejím „odhalení“ bezpečnostními orgány 22. prosince 1948 zatčen. Vyšetřován byl nejdříve v Bartolomějské ulici v Praze a pak až do května 1949 ve vazební věznici na Pankráci. V květnovém monstrprocesu s údajným třináctičlenným velitelským štábem ilegální organizace Pravda zvítězí, do jejíhož čela byl dosazen generál Karel Kutlvašr, vynesl senát Státního soudu v Praze velmi tvrdé tresty, včetně tří rozsudků smrti (i pro provokatéra Josefa Hrušku). Josef Slanina byl odsouzen za velezradu k trestu odnětí svobody na 15 let. Trest si odpykal jen v pevných věznicích: na Pankráci, na Borech, na Ilavě, v Leopoldově a nakonec znovu na Pankráci. Josef Slanina byl podmínečně propuštěn v roce 1957. Zprvu se živil jako topenář, poté jako projektant ústředního vytápění. Začátkem 90. let pracoval v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů StB (později Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu – ÚDV). V roce 1993 vydal společně s historikem Zdeňkem Vališem knihu o generálovi Karlu Kutlvašrovi. Získal ocenění účastníka protikomunistického odboje. Josef Slanina zemřel 8. března 2017.