The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Pavel Škoda (* 1958)

• narozen 16. května 1958 v Praze

• v letech 1973–1976 studoval na všeobecné vzdělávací škole v Praze

• maturitní ročník absolvoval v Jevíčku, kde se připravoval na studium v zahraničí

• v letech 1977–1983 studoval agrochemii a ochranu rostlin na Univerzitě Martina Luthera ve východoněmeckém Halle

• v roce 1982 vytvořil s Pavlem Křivkou satirickou verzi České mše vánoční

• na jaře roku 1985 ho zatkla StB kvůli parodii na Českou mši vánoční

• obviněn z pobuřování a v listopadu 1985 odsouzen k 20 měsícům nepodmíněně

• mezi dubnem 1986 a červencem 1987 vězněn v Plzni-Borech

• po sametové revoluci působil v diplomacii

• v roce 2019 převzal osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu

• v roce 2021 žil v Praze

Někteří lidé v Československu už v druhé polovině 80. let cítili ve vzduchu možnou změnu, jiní měli pocit, že komunistický režim se své moci jen tak nevzdá. Do druhé skupiny patřil i Pavel Škoda, a to proto, že rok a čtvrt strávil za mřížemi kvůli nevinnému vtipu – parodii České mše vánoční. Když v adventní čas roku 1986 vězňům originální skladbu zahráli, zdálo se, jako by si z něj život tropil legraci.

Byl jsem kádrově nedokonalé dítě

Pavel Škoda se narodil 16. května 1958 v Praze Mileně a Kamilu Škodovým. Pocházel z učitelské rodiny – matka působila na základní škole, kdežto otec byl vysokoškolský pedagog. K režimu neměl ani jeden z nich kladný vztah, o emigraci uvažovali hned několikrát, ale nakonec ji nikdy neuskutečnili. Kamil Škoda se už v mládí stal členem Československé sociální demokracie. Po její likvidaci a sloučení s Komunistickou stranou Československa (KSČ) z partaje odešel, neboť mu ideologie režimu nebyla absolutně po chuti. Tehdy musel svou pozici na vysoké škole opustit a poslali ho na práci do dolů. Pavla Škodu, který vyrůstal jako jedináček, jak sám říká, režim považoval za „kádrově nedokonalé dítě“. 

Rodina nejprve bydlela v Sedlci severně od Prahy, načež se usadili na pražských Vinohradech. Tam Pavel Škoda prožíval spokojené dětství. Jelikož si jeho otec přál, aby se učil cizím jazykům, ve třetí třídě přestoupil na základní školu s rozšířenou výukou jazyků na Smíchově. Informaci o invazi vojsk Varšavské smlouvy měl s rodiči v předstihu, protože zrovna trávili dovolenou v Rakousku, kde se o připravované okupaci už mluvilo. Rodiče, kteří uvažovali, že se do Československa nevrátí, nakonec své rozhodnutí změnili – nechtěli opustit své rodiny. Dny, které následovaly bezprostředně po invazi, strávil Pavel Škoda u babičky v Žamberku, aby nebyl ve středu dění. Po návratu do Prahy pak pokračoval ve školní docházce.

V roce 1973 ukončil základní vzdělání a nastoupil na všeobecnou vzdělávací školu (obdoba dnešních gymnázií). „V prvním ročníku jsme ještě zastihli několik vysokoškolských profesorů, které po invazi vyhodili. Byli skvělí, ale bohužel už v druhém ročníku je vyhodili i z našeho gymplu,“ popisuje. Protože měl rád přírodu, stal se brzy členem Mladých ochránců přírody, které měla na starosti jistá bývalá skautská vedoucí Marie Procházková, řečená Marika. „Vedla to výborně. Bylo to o poznávání přírody, setkávání v klubovně a taky jsme jezdili na výlety a exkurze, v létě i delší,“ vypráví.

Nevěděl jsem, co mě čeká, ale musel jsem to přežít

Maturitu neskládal v Praze, nýbrž v Jevíčku. Otec svého syna i nadále podporoval ve výuce jazyků a přál si, aby šel studovat do zahraničí. „Byla to jedna ze škol, odkud se pak chodilo na studium do ciziny, samozřejmě východního bloku. Byli tam lektoři jazyků, kteří nás k tomu připravovali,“ vysvětluje. Tehdy už měl hotovou státní zkoušku z angličtiny, a tak uvolněný čas věnoval němčině – učit se ji začal intenzivně na podzim 1976 a na jaře 1977 už z ní maturoval. Zkoušku složil úspěšně, a tak už jen stačilo přihlásit se na vysokou školu. Nakonec si vybral Univerzitu Martina Luthera ve východoněmeckém Halle, kde se věnoval agrochemii a ochraně rostlin. Studoval pět a půl roku, protože musel ze zdravotních důvodů prodlužovat. Diplomovaným zemědělským inženýrem se stal roku 1983.

Během doby strávené v Německu trávil čas i s dalšími krajany, kteří tam studovali. Mimo jiné byl členem komorního sboru československých studentů, který vedl Pavel Křivka. V roce 1982 se v jejich hlavách zrodil nápad a vznikla satirická verze České mše vánoční, tzv. „Rybovky“, která reagovala na smrt Leonida Brežněva. Text vymyslel právě Pavel Škoda a zaznělo v něm například: „Hej, Gusto / je husto / přišel telegram / z Moskvy dneska k nám / že sám Leonid / u zdi bude hnít.“ Parodii však inicioval jeho kamarád Pavel Křivka.[1] Upravenou Rybovku ovšem nikde veřejně nezpívali, byl to jakýsi jejich interní vtip. Tehdy netušili, že za nedlouhou dobu zapříčiní jejich uvěznění.

Roku 1983 Pavel Škoda studium úspěšně dokončil a začal působit na pražské Vysoké škole zemědělské jako odborný asistent na Katedře ochrany rostlin. Brzy nastoupil na základní vojenskou službu. Protože se na rozdíl od absolventů československých vysokých škol neúčastnil výuky na vojenské katedře, musel nejprve projít tříměsíčním výcvikem v Mikulově. Odtud byl převelen do západních Čech, kde strávil zbytek vojny.

Brzy po jeho návratu na něj čekalo nemilé překvapení. Pavla Křivku měla už tehdy v hledáčku Státní bezpečnost (StB), protože na nástěnku v jedné z jičínských ulic vyvěsil na konci roku 1984 materiály, které ironizovaly formálnost tehdejší ochrany přírody. Jejich součástí byla pozměněná mapa Československa, kterou právě Pavel Škoda opatřil upravenými názvy pohoří a regionů. Jmenovaly se Raketová špičatina, Rakovinoše, Českomoravská melioratina a další. Pavel Křivka byl také v kontaktu s řadou zahraničních ekologů, což pozornost StB ještě více přitáhlo. Na jaře roku 1985 odjel Pavel Škoda s Pavlem Křivkou a dalšími dvěma kamarády na výlet po východním Slovensku. Brzy si uvědomili, že je někdo sleduje, nevěděli ale proč.

Po jejich návratu zatkla Pavla Křivku StB a provedla prohlídku jeho bytu, při které objevili upravenou Rybovu mši. „Nejdřív mě předvolali do Bartolomějské ulice jen jako svědka. Když ale zjistili, že jsem autorem textu, nastal problém,“ vypráví a dodává, že prožíval nepříjemné období, protože nevěděl, co ho čeká.

Znovu jsme se sešli na Rybovce

Nakonec Pavla Škodu obvinili z pobuřování. Za několik měsíců, v listopadu 1985, proběhl v Hradci Králové soudní proces, který ho odsoudil k 20 měsícům nepodmíněně. „Mohlo to ale asi dopadnout jinak, protože nějakou dobu předtím za mnou byli estébáci a řekli mi, že když s nimi budu spolupracovat, dostanu jen podmínku. Jenže to jsem samozřejmě nechtěl,“ vypráví Pavel Škoda. Jeho kamarád Pavel Křivka byl odsouzen ke třem letům nepodmíněně. Oba se proto rozhodli odvolat. Nejvyšší soud však rozsudek nad nimi potvrdil. „Pavel Škoda projevoval snahu vytvářet nepřátelskou náladu jak proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení, tak i proti spojeneckým a přátelským vztahům se Sovětským svazem. [...] Šlo o nebezpečnou trestnou činnost, tomu také musí odpovídat tresty, aby tak mohly řádně plnit svoji výchovnou úlohu,“[2] píše se v odůvodnění.

Poslední naděje tak zhasla a Pavel Škoda se musel smířit s tím, že skončí za mřížemi. V té době už samozřejmě nemohl působit na vysoké škole. Namísto toho pracoval jako dělník v kafilérii (Veterinární a sanační ústav). Jeho nadřízení ho nechali na jeho pozici i jako odsouzeného. „Už jsem jen čekal, kdy mi přijde předvolání k výkonu trestu,“ vzpomíná, „to přišlo v dubnu.“ Pavel Škoda nastoupil do věznice v Hradci Králové, kde pobyl asi tři týdny. „Pak 7. nebo 8. května mě odváželi na Bory vězeňskou eskortou. To člověk samozřejmě pořád nic neví, co se děje, protože mu řeknou, aby se sbalil, připravil a pak jel takový autobus se zakrytými okny a jeli jsme z Hradce,“ popisuje. Po několika zastávkách se blížili k Plzni. Tam strávil Pavel Škoda následujících 15 měsíců. „Bylo to těžké, ale hůř to snášel asi můj tatínek – maminka už tehdy nežila. Já jsem byl mladý, tak jsem si to tolik nebral. Na podobné podmínky jsem už byl zvyklý z vojny,“ říká. Po nějaké době zjistil, že i ve vězení je řada slušných lidí, a tak byl jeho pobyt za mřížemi alespoň o něco snesitelnější. Celou dobu pracoval v knihařské dílně, kde se vyráběly lepené brožury a časopisy. Na Vánoce roku 1986 se setkal s Pavlem Křivkou při opravdu paradoxní situaci – všechny vězně bachaři zavedli do tělocvičny, kde jim hráli Rybovu Vánoční mši. Kruh se uzavřel.

Během věznění na vlastní kůži neprožil šikanu, i když byl párkrát jejím svědkem. Dozorci se ovšem chovali poměrně slušně. Po 15 měsících vyhověli jeho prosbě o podmínečné propuštění. Částečně také díky tomu, že se jeho zaměstnavatel zaručil, že ho bude vychovávat tak, aby nepokračoval v trestné činnosti. V červenci roku 1987 se Pavel Škoda konečně ocitl na svobodě. Měl štěstí, že nepřišel o práci a mohl ihned znovu nastoupit. Z kafilérie po nějaké době přešel na kožešinovou farmu na Křivoklátsku.

Po sametové revoluci působil Pavel Škoda v diplomacii. V roce 2019 převzal osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. V roce 2021 žil v Praze.

 

[1] Podrobnější příběh Pavla Křivky je zpracovaný v rámci pořadu Příběhy 20. století. Více na: https://plus.rozhlas.cz/hej-gusto-pribeh-pavla-krivky-a-pavla-skody-kteri-skoncili-ve-vezeni-za-9140569.

[2] Výňatek ze svazku s archivním číslem V-6775 HK je dostupný v sekci Dodatečné materiály.