Dušan Šimánek

* 1948

  • “Jedna z posledních věcí, kterou jsem dělal, sice pět let ale, tak to bylo – oni tehdy tedy nechtěli tenhleten název, ale jmenovalo se to Herbář pro 22. století. A to vzniklo zase opět náhodou, to je, jak říkám, to zakopnutí – jako s těmi stěnami. S mojí ženou Lenkou jsme jeli do Sapy, protože nám někdo řekl, že tam ona může sehnat některá ta koření, která chtěla ke svým kuchařkám. A když jsme tam přijeli, tak najednou já jsem tam objevil ten obchod s umělými květinami. Teď samozřejmě to vyhřezlé před tím obchodem… neuvěřitelné barevné množství kytek mě fascinovalo a samozřejmě jsem okamžitě zašel dovnitř, kde najednou dvě patra, plné regály, což bylo něco neskutečného. Samozřejmě Lenka když si toho všimla, tak říkala: ‚A jéje.’ Tak já jsem se tam při druhé návštěvě, ještě když jsme tam jeli, tak jsem si koupil jednu kytku. A začalo mi to vrtat v hlavě, protože jsem říkal, tohleto musím zpracovat. Ale nevěděl jsem tehdy jak. To byl jenom první moment a pak právě vlastně to vědomí, jak nás to všude zaplavuje. A vlastně lidem je to naprosto jedno, protože je to krásné, pak to vlastně na tom hřbitově vidíš všude. To byl jeden zážitek, jak na Dušičky člověk objíždí ty hřbitovy, tak jsem šel vynést shrabané listí do kontejneru a paní tam odnášela právě tu umělou kytku, tam to bylo jako že na kompost. Já jsem říkal: ‚No, tomu se na kompostu bude dařit.’ Takže vlastně ti lidé to vůbec v podstatě nevnímají. No tak jsem najednou, pak tedy mi bliklo a začal jsem dělat ten herbář, což bylo tedy velmi pracné, postupně, než si to člověk technologicky vymyslel. Dělal jsem to s naprostou důkladností, takže když to někdo vidí, tak to nevidí – že to je kritika něčeho. Je to krásný herbář z umělých kytek, vypadá to, jako když je to skoro udělané akvarelem.”

  • “Tomáš Ruller s Ivanem Kafkou vymysleli takovou akci, což bylo v údolí u Radotína a jmenovalo se to Mezi vrstvami. Jednak tam bylo to – protože tam jsou tedy vrstvy Barrandien, ale pak samozřejmě se to myslelo ‚mezi vrstvami’, tedy námi výtvarníky. Ale ta výstava byla smyšlená. Všichni dostali pozvánku, vědělo nás to šest lidí – že nic neexistuje – a byla to reakce vždycky na ty tajné výstavy, které se konaly. Všichni se tam sjeli, byla tam hromada policajtů a tajných, a všichni jsme chodili a hledali, kde by to mohlo být. Neuvěřitelné bylo, jak pak ti estébáci s těmi kameramany už pak chodili za námi a ptali se nás, jestli nevíme, kde by to mohlo být. Neuvěřitelné, protože oni sami byli zblblí. Sice nás na začátku toho údolí nejdřív legitimovali. Takže potom nakonec někteří si mysleli, že si to vymyslela policie a že to byla vlastně akce od nich, aby si nás mohli zkontrolovat. Nicméně to byl zase jeden z úžasných zážitků, protože doopravdy – jestli se nás tam sešlo šedesát nebo možná kolem stovky lidí, kteří tam procházeli. Pak pár nás tam skončilo v nějaké hospodě, někteří někde jinde. No a musím říct, že bylo úžasné, že se to udrželo v tajnosti až do devadesátých let. My s Bohdanem, jak jsme to fotili, tak potom s klukama jsme sedli a vybírala se fotka, aby nikdo nepoznal, kdo to fotil. A vytiskla se karta a zase se všichni obeslali – že si to můžou zapsat do účasti výstav.”

  • “Myslím, že to je důležité akcentovat. Mám pocit, že to dneska mnoha lidem schází. Že nechápou, že vlastně ta svoboda, když se vám dá uměle a pokud ji nemáte v sobě, tak vlastně je na prd. Protože ten člověk s ní stejně neumí zacházet. Protože pak má pocit vlastně naprosto, že ta svoboda je cokoliv. Že můžu někoho klidně zabít, protože je to svobodné. O tu svobodu vnitřní a etickou – to je něco naprosto jiného a dává vám to právě šanci spoustu věcí přežít.”

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 04.02.2021

    (audio)
    duration: 01:55:30
    media recorded in project Pamětníci Prahy 3 vyprávějí
  • 2

    Praha, 25.02.2021

    (audio)
    duration: 02:21:32
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Učili jsme se být skromní, protože režim pak na nás tolik nemohl

Dušan Šimánek v roce 2021
Dušan Šimánek v roce 2021
photo: Během natáčení

Dušan Šimánek se narodil 9. března 1948 v Příbrami. Během studia na Střední uměleckoprůmyslové škole začal fotografovat. V období pražského jara se scházel se skupinou výtvarníků kolem Galerie Platýz, kteří organizovali hudební, divadelní a výtvarné akce Trhy pod plachtou. Po srpnové invazi s týmiž lidmi pomáhal různým redakcím, které se přesouvaly do ilegality. Ve druhé polovině 70. let studoval fotografii na FAMU, učila ho mimo jiné historička a teoretička fotografie Anna Fárová. S ní dál spolupracoval i poté, co odešla ze školy a podepsala Chartu 77, pomáhal jí například zpracovat fotografickou pozůstalost Josefa Sudka. Od roku 1979 se také účastnil výstav skupiny 9 a později 9&9 ve foyer Činoherního klubu, opět neformálně organizovaných Annou Fárovou. Spolupráce skupiny vyústila v roce 1981 v legendární fotografickou výstavu v bývalém klášteře v Plasích. Kromě těchto společných projektů Dušan Šimánek vytvořil fotografický cyklus Ticho, v němž nafotil zdi opuštěných bytů asanovaného Žižkova. Jednou z jeho posledních prací je cyklus Herbář pro 22. století.