Čestmír Šikola ml.

* 1949

  • „Vím, že byl v té době v Krkonoších na Labské boudě a šli mu naproti kamarádi, když ho přijeli zatknout na Malou Skálu. To jsem se dozvěděl od pamětníků. Všechny cesty z Malé Skály byly uzavřené a hlídané, aby náhodou neutekl. Matku nepustili ani na poštu, aby neposlala telegram. Dva kamarádi přesto vzali lyže, sedli na vlak a jeli ho varovat. Jenže se s ním minuli cestou a pak ho sebrali čeští policajti, šli do Špindlu na policii a dávali mu najevo, že by ho nechali utéct. Otec říkal: 'Nic jsem neudělal, čekám rodinu, jsem čerstvě ženatý, co mi můžou udělat?' Samozřejmě mohli. Dostal dva a půl roku vězení za neoznámení trestného činu, kdy ho navštívil dá se říct mladý zahraniční voják, který byl sledovaný StB a pracoval pod StB, a nabídnul mu útěk na Západ. Takže otec ho vyhodil, a když mu udělali domovní prohlídku, tenkrát byl v kasárnách v Turnově a pro potřeby naší armády překládal anglický spojovací řád. Naše nová armáda neměla spojovací řád, měl k dispozici anglický a překládal ho a to mu dali jako přitěžující okolnost a další trestný čin, že měl doma tajný materiál.“

  • „Šli jsme do kina s děvčaty a kamarádem a tam na nás jeden ruský voják pokřikoval sprostě. Tak jsem mu odpověděl rusky, protože od Štiky, který nás učil ruštinu, jsem si pamatoval nějaká... no, a pohrozil jsem mu pěstí. Tam ta ulice byla v podstatě neprůjezdná, byly tam hloučky Rusů a všechno. Najednou jeden přišel a ptal se, proč jsem mu ukazoval pěst. Říkám, že proto, že byl na nás sprostý a sprostě na nás pokřikoval. Tak samozřejmě vznikla debata, že na nás nikdo nepokřikoval. Pak mě začal tahat za ruku, nechtěl jsem stát uprostřed silnice, tak jsem šel stranou. No a on furt do kasáren. Tak mě popadli dva. Oni byli o hlavu menší, tak vší silou jsem do nich praštil, odpadli a místo, abych vzal nohy na ramena, tak jsem koukal, co se bude dít. Sesypalo se to na mě, zatáhli mě do kasáren, nedostal jsem ani žádnou ránu. A následovala diskuze, říkal jsem, ať mluví česky, že jim nerozumím.“

  • „Němci budou přitvrzovat a přitvrzovat. Že tu Němci zavedou takový teror, to nikdo nepředpokládal. Z mezinárodního hlediska to určitě pomohlo. Pomohlo to Československé republice, podpořilo to odboj i v dalších zemích. Myslím si, že by parašutisti, kdyby věděli, co se stane, tak by do toho šli znovu. Znevažování odboje tady bylo dost uměle vykonstruované, západní odboj byl bagatelizován, mluvilo se o východním. Když to srovnáme, tak tady těch skupin z Východu moc nebylo a bylo to těsně před postupující Rudou armádou, kde shazovali jednotky, které měly přebírat moc a organizovat národní výbory. Nešlo o zpravodajskou činnost.“

  • „Životní krédo? Zjistil jsem, že jsem vázaný na Malou Skálu. V době kolem 20 let, kdy jsem také uvažoval o emigraci, představa, že se sem nebudu už moct vrátit, byla taková, že jsem se rozhodl mít tady rodinu. Bylo mi jasné, že nemůžu dělat žádnou kariéru. Upnul jsem se na práci a nevadí mi ani manuální práce.“

  • „Otec, když tušil, že může dojít k jeho zatčení, tak doma na zahradě v malinách zakopal pistoli, kterou měl ještě z výsadku. Zabalil ji do zaolejovaného hadru, dal do plechovky a zakopal. Po revoluci [1989] se ji snažil pomocí minohledačky najít. Když ji našli, byla už poškozená, je tady jílovitá půda, byla zakopaná mělce a držela se tam voda. Plechovka prorezivěla časem, zaolejované hadry to nedokázaly ochránit. (…) Kdybych o ní věděl, tak jsem ji vykopal [dřív].“

  • „Byli v písemném styku. Tuším, že ten Franta Bartošů žil ve Vídni, takže jednou se jim podařilo vycestovat s Čedokem a sešli se ve Vídni. Samozřejmě StB věděla o té korespondenci a svědčí o tom, že v osmdesátých letech (snad 1986) za otcem přijeli a kromě jiného zjišťovali, co ta strana národně socialistická v exilu. Otec ani nevěděl, že nějaká národně socialistická strana v exilu existuje. Ale Tonda Bartošů v ní byl. (…)“

  • „Četly se protistátní básničky, dneska mi není jasné, jestli to [komunisté – StB] věděli, protože s námi chodili i kluci, kteří dělali v Minkovicích bachaře, aspoň o jednom to vím. To, co se tam četlo, bylo na zavření. Bylo to čtyřicet padesát lidí, někdy jsme některé i neznali. Přišlo se v sobotu večer a v neděli ráno Slavoj vylezl na kulečník a četl básničky Frantovi. Většina byla na ,O zlatou mříž‘ [tehdejší literární soutěž].“

  • Full recordings
  • 1

    Malá Skála, 02.04.2012

    (audio)
    duration: 01:45:50
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Liberec, 04.07.2022

    (audio)
    duration: 02:10:10
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Otce poprvé viděl za vězeňským plotem

Čestmír Šikola ml.
Čestmír Šikola ml.
photo: archív pamětníka

Čestmír Šikola mladší se narodil 22. května 1949 na Malé Skále. Tou dobou už jeho otec Čestmír Šikola starší seděl ve vězení. Pro komunistický režim byl nepohodlný, protože během druhé světové války působil v odboji organizovaném exilovou vládou z Londýna. Do Anglie utekl v roce 1939 a stal se členem výsadkové skupiny Clay, která od roku 1944 operovala na území severovýchodní Moravy. Na rozdíl od svých spolubojovníků Antonína Bartoše a Jiřího Štokmana ale Čestmír Šikola starší po komunistickém převratu v roce 1948 z Československa neutekl, i proto, že jeho manželka čekala dítě. Po návratu z vězení se rodina v 50. letech přestěhovala do Břas na Rokycansku. Díky uvolněnějším poměrům 60. let se pamětníkovu otci podařilo napotřetí dostudovat VŠCHT, Čestmír Šikola mladší se pak dostal navzdory špatnému kádrovému profilu na ČVUT. V srpnu 1968 se účastnil studentských stávek, společně s kamarády z recesistického spolku pak na výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy vyvěšovali smuteční vlajku na skalách v okolí Malé Skály. Po promoci pracoval v trutnovské továrně ZPA, kde se seznámil s manželkou Alenou. Vzali se v roce 1977 a měli spolu dva syny. Skrze své kamarády se také pamětník dostal do kontaktu s dokumenty Charty 77, které měl u sebe doma a předával je dalším známým. Po sametové revoluci se společně s otcem účastnil vzpomínkových akcí spojených s výsadkem Clay. Pravidelně se také setkávali s rodinami dalších dvou výsadkářů. Otec zemřel v roce 2008. Čestmír Šikola mladší žil v roce 2022 na Malé Skále. Příběh pamětníka mohl být zaznamenán díky podpoře obce Malá Skála.