David Šidlák

* 1964

  • „Pro mě byla hrozná frustrace z šedesátého osmého, z toho co se stalo... Hrozně jsem toužil, aby se ty roky vrátily, nebo ta má idealizovaná představa toho osmašedesátého jako úžasného zlatého období. Měl jsem pocit, že se to zase trochu otevírá, přišla Gorbačovova přestavba, měl jsem pocit, že se něco začíná dít a že je to potřeba to nějak dostat. Je pravda, že jsme chviličku zvažovali, jestli by to třeba nešlo přes Svaz mládeže. Tehdy byly diskuze, reformní komunisti... jakým způsobem to uchopit. Zkrátka se objevila parta lidí Havlíčkova mládež a to mi sedělo tak nějak nejvíc.“

  • „Vím, že jsem byl úplně konsternován z toho, jak ty lidi mohli dopustit, když rok šedesát osm a to jaro bylo tak úžasný a nádherný se spoustou nových filmů a knížek. Naši na to vzpomínali jako na úžasné období, a jak to mohlo všechno zajít na úbytě v tom roce 1969 tak hrozně rychle. Vím, že jsme měli záznam, magnetofonový pásek, táta tehdy natáčel pohřeb Palacha, a že jsem to vlastně vůbec nechápal, že tehdy prostě ještě v šedesátým devátým v lednu šel průvod tisíců lidí i s hodnostáři Karlovy univerzity a kam to vlastně všechno zmizelo. Říkal jsem: ‚Jak jste to mohli dopustit? Proč my teď musíme žít v tomhletom?‘“

  • „Já jsem byl trošku jiný tím, že jsem nebyl z kulturního prostředí, nebo ne z toho samého. Pro mě třeba folk byl mnohem důležitější hudební směr, protože tam bylo víc textu a politiky než ten underground jako ten klasický typický rock. A že jsem se víc snažil do toho tlačit politiku, že pro mě byly důležitější třeba návštěvy demonstrací. Tehdy na pochodu se podepisovalo prohlášení Několik vět, že mě fascinoval pak později kontakt právě s těmi prvními chartisty. Objevili jsme v Brodě žít taky nějaké chartisty – Honza Schneider a Tomáš Holenda, ke kterým jsem pak častěji chodil, kam některý lidi z Havlíčkovy mládeže vůbec nechodili. Možná tam byly nějaké spory, jestli to máme spojovat s chartisty, že to vlastně Havlíčkově mládeži může škodit. I ty výslechy se objevily, hlavně v okamžiku, kdy jsme udělali nějaké propojení nebo s těmi chartisty, kdy já, Pavel Šimonů, kluci... Takže já mám spíš pocit, že jsem byl zaměřen tím politickým směrem, že nebyla důležitá jenom ta kultura.“

  • „Za podpis Několik vět žádné sankce nebyly. Ale v okamžiku, kdy jsem to vyvěsil, určitě to bylo léto 89 – srpen, září. Protože vím, že 22. listopadu jsem měl mít soud. Tehdy byl schválen pendrekový zákon, což bylo zrychlené řízení – dvacet tisíc pokuta, půl roku nepodmíněně. Myslím, že v roce 1989 Federální parlament schválil tenhle pendrekový zákon a to pod tohleto spadalo. Takže vím, že jsem to měl mít hodně rychle. Takže jsem to vyvěsil, přišel výslech, bylo mi vzneseno obvinění a bylo nařízeno jednání na okresním soudu, myslím 22. listopadu. A že těsně předtím přišel Listopad, takže už se to neuskutečnilo.“

  • Full recordings
  • 1

    Havlíčkův Brod, 23.02.2022

    (audio)
    duration: 01:53:49
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Za vyvěšení manifestu Několik vět očekával věznění

David Šidlák, 80. léta
David Šidlák, 80. léta
photo: archiv pamětníka

David Šidlák se narodil 16. prosince 1964 v Brně a vyrůstal v Havlíčkově Brodě v kantorské rodině. Svůj volný čas věnoval skalnímu trampingu a po střední škole nastoupil do výpočetního střediska národního podniku Pleas v Havlíčkově Brodě. V druhé polovině 80. let se sblížil s lidmi z kulturního prostředí a zapojil se do činnosti nezávislého občanského hnutí Havlíčkova mládež. Krom aktivit iniciativy se účastnil několika demonstrací a prodělal několik výslechů u StB. V létě 1989 vyvěsil na podnikovou nástěnku manifest Několik vět a po vznesení obvinění mu hrozilo odnětí svobody. Soudní líčení v listopadu 1989 se ale vzhledem k vnitropolitickým záležitostem nekonalo. Dodnes kandiduje v obecním zastupitelstvu za sociální demokracii a je členem okrašlovacího spolku Budoucnost. V době natáčení žil pamětník v Havlíčkově Brodě (únor 2022).