monsignore Josef Šich

* 1942

  • „Pro nás, kteří jsme zažili tvrdou dobu komunismu v 50. letech, pro nás to bylo jako zjevení. Velice jsme to prožívali jako nadechnutí se s určitou svobodou. Mohli jsme svobodně působit, mohli jsme se věnovat mládeži, dětem, skupinám… Jezdit na různé duchovní obnovy. V Holešově byl skaut, taky jsem tam něco málo pro to dělal. Také tam jsme založili scholu, pěvecký sbor mladých, který pak nacvičil mládežnickou mši, kterou pak v r. 69 nebo 70 uskutečnili a bylo tam hodně mladých lidí. To byl plod toho osmašedesátého roku.“

  • „Na kněžských schůzích byl vždycky přítomen církevní tajemník. Na slavnostech, na které jsme jezdili, ty musel povolovat církevní tajemník. Byli okresní církevní tajemníci a krajští. Když kněz byl nedobře zapsaný u tohoto režimu, tak mu dělali komplikace. Třeba mu nepovolili, aby měl biřmování, aby přijel biskup. Když jsme někam přijeli, tak v kostele byl církevní tajemník, na faře na hostině seděl církevní tajemník s náma. Všude jsme byli takto pozorováni, hlídáni.“

  • „Bylo to v době karibské krize. Využili toho, že bylo veliké politické a vojenské napětí. Takže mě předvolali na vojenskou správu a tam se mě ujal nějaký příslušník StB a tam mě přemlouval, abych tu spolupráci přijal, že mě budou usnadňovat cestu a že mi dají dobré místo, až budu vysvěcený, že se o to postarají. A já jsem tehdy věděl, co to je a co to obnáší si pokřivit svědomí a být vnitřně rozdvojený. Tak jsem si říkal: ať se stane cokoliv, tak to neudělám. Ještě mi dal na rozmyšlenou, pak jsme se sešli někde v parku s tím příslušníkem a tam jsem mu řekl, že opravdu se na to necítím, že mi to nedělá ve svědomí dobře a že nejsem schopen, abych to dělal. A on to přijal a odešel.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 19.03.2023

    (audio)
    duration: 01:38:52
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Církevní tajemník byl všude. Neustále nás pozoroval a hlídal

Josef Šich v roce 1975
Josef Šich v roce 1975
photo: Archiv pamětníka

Josef Šich se narodil 30. listopadu 1942 v Koválovicích u Tištína. Z Prostějovska pocházeli i oba rodiče, Helena (rozená Gazdová) a Josef. Krátce před komunistickým pučem - v lednu 1948 - se rodina přestěhovala do Zlína (od roku 1949 Gottwaldov), kde otec pracoval u Bati (po znárodnění v roce 1949 Svit). Po maturitě v roce 1960 Josef Šich nastoupil do kněžského semináře na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Už kvůli samotné přihlášce zažívala rodina režimní šikanu, otec musel opakovaně k výslechu. Během studií pak Josef čelil nátlaku ke spolupráci s StB. V červnu 1965 přijal kněžské svěcení z rukou tehdejšího biskupka (pozdějšího kardinála) Františka Tomáška. Od 70. let působil v Olomouci jako dómský vikář, úředník konzistoře a ceremoniář bohoslužeb. Z pozice ceremoniáře se účastnil i obřadů na slavné velehradské pouti v roce 1985. Před sametovou revolucí podepsal petici za náboženskou svobodu, tzv. Moravskou výzvu, a účastnil se i svatořečení Anežky České ve Vatikánu. Po roce 1989 se opakovaně setkal s Janem Pavlem II., který jej v roce 1995 jmenoval monsignorem, kaplanem Jeho Svatosti. Roku 1992 se stal kancléřem kurie Arcibiskupství olomouckého. V letech 1997 až 2010 zastával funkci prezidenta Arcidiecézní charity Olomouc, v letech 2007 až 2008 funkci prezidenta Charity České republiky. V roce 2023 bydlel Josef Šich v Olomouci a nadále spolupracoval s tamním arcibiskupstvím, působil jako zpovědník v katedrále a věnoval se osobní pastoraci i svému celoživotnímu koníčku – fotografování.