PhDr., CSc. Květuše Sgallová

* 1929  

  • „Už v sedmdesátých letech se scházel takzvaný Sklerokruh. To byl takový volný seminář, jehož hlavní osobou byl Miroslav Červenka a organizátorem Jaroslav Kolár, který tak už publikoval i seznam těch témat, která jsme tam probírali. Byl to seminář, který se konal jednou za měsíc, v bytech, v různých bytech. Vždycky se stanovilo, kdo příště bude hostit ten seminář, a byla to taková interdisciplinární záležitost.“

  • „Ta normalizace na fakultě začala poměrně pozdě. Přece jen tam byla dost vypjatá situace a nedařilo se ji moc normalizovat. Takže přistoupili k tomu, že se rozpustila stranická organizace, a bylo řečeno, že se založí nová organizace strany, a kdo bude chtít, tak se může přihlásit. No samozřejmě to byla dost vážná situace a na filologických oborech jsme měli pocit, že asi polovina lidí se odmítla přihlásit znovu. Trochu jsme si z toho dělali legraci, že to bude demokracie jako řemen, když se to tímhle způsobem řeší, ale nakonec se ustavila organizace a soudruzi to vzali do svých rukou. A začalo se postupně rozlišovat, kdo na fakultě může zůstat, kdo bude dělat kariéru, kdo může zůstat, ale nebude dělat kariéru, to znamená, že nebude moci obhajovat kandidátské práce nebo habilitovat, a pak ti ostatní, ti musejí odejít.“

  • „Problém byl v tom, že to bylo naprosto neuvěřitelné šikanování v tom smyslu, že jsem nesměla přednášet a vést semináře, ale mohla jsem učit cizince, ze začátku. Dokonce na letní škole. Protože to bylo o prázdninách a to se hodilo ostatním, aby měli prázdniny, ale pracovat o prázdninách, to byl vlastně trest. Tak to vedení katedry bralo. A vypracovávaly se různé posudky, já jsem byla taky nemocná, bylo to dost složité. Já jsem dostala výpověď, ta byla ale podaná v době, kdy jsem byla nemocná, takže neplatila, pak jsem dostala druhou výpověď, kterou jsem napadla u soudu, měla jsem výborného advokáta, takže fakulta to musela vzít zpátky, i když se odvolávala až k městskému soudu, ale ten rozhodl, že ta výpověď byla neplatná.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 09.02.2016

    (audio)
    duration: 02:06:07
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 09.03.2016

    (audio)
    duration: 02:10:48
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 3

    U pamětnice doma, Praha 7, 04.04.2017

    (audio)
    duration: 44:04
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Vadí mi, že slovo už nemá takovou váhu jako dříve

Maturitní foto, 1948
Maturitní foto, 1948
photo: archiv pamětnice

Květuše Sgallová se narodila 10. srpna 1929 v Kolíně do rodiny učitelky ručních prací a advokáta. V roce 1952 dokončila studium bohemistiky a literární vědy na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Pracovala tam jako odborná asistentka, její specializací byla mimo jiné versologie, věda týkající se zkoumání veršů. V době normalizace, kdy byli z fakulty odstraňováni odborníci a nahrazovali je lidé, kteří byli členy a funkcionáři komunistické strany, se stala obětí těchto čistek. Nejdříve jí bylo znemožněno přednášet a pracovat se studenty, poté dostala třikrát výpověď, pokaždé se jí však soudně ubránila. Nakonec byla donucena z fakulty odejít. Od roku 1975 pracovala jako knihovnice na Vysoké škole chemicko-technologické. Měla kontakty s lidmi, kteří dávali najevo nesouhlas s komunistickým režimem. Zapojila se do tajného vyučování mladých lidí, kteří z politických důvodů nebyli přijati na vysoké školy. Přednášela jim na tajných seminářích a večerní univerzitě bohemistiky, na jejímž chodu se mimo jiné podílel i Václav Havel.