Jiří Severin

* 1941

  • "Lidé, kterým dal můj dědeček práci, se najednou stali velkými komunisty, začali ovládat dědinu. Dědečkovi se vždycky omlouvali: 'Strýčku, my za to nemůžeme, to okres!' Jenomže na okresu byl další Kudlovják. Tam byla taková složitá situace, dědeček potom, to už jsem říkal, umřel, babička to nestačila táhnout. Teta se pak odstěhovala a statek prodala. Musela se odstěhovat, protože jednak by musela dělat... a to dělala, dělat v JZD, za tak strašně malý peníz, že to nešlo. Měla poměrně velkou rodinu, nešlo se tím uživit. Takže oni nějakým způsobem, to nebylo jednoduché se odstěhovat, koupili v Napajedlích dům, ale pořád se tam nemohli odstěhovat. Nevím, jaké důvody jim napsali, mám schovanou korespondenci mého dědečka s okresem, krajem a komumunisty, kde jim vysvětluje, že jednají protiprávně, ale jim to bylo jedno."

  • "Víte, že to bylo z Kudlovic [vidět]? Jak je tam ta hospoda, za ní bylo hospodářské stavení, ještě vyšší než hospoda, tam to není vidět. Pamatuju si jako malé děcko, čtyři roky." "Čtyři roky Vám byly." - "Že dědeček mě dal na sýpce nahoře do okénka. Držel mě, dívali jsme se a viděli jsme bombardování na Halenkovicích, ale i Zlín jsme viděli, kouř... Věděli jsme, že se tady něco děje. To v podstatě Američané bombardovali omylem nebo možná ne, to je těžko říct."

  • „Kudlovice obsadili Rumuni, protože Rumuni bojovali proti Rusům a prohráli to. A Rusové je hnali před sebou osvobozovat některé vybrané země a mezitím Moravu obsazovali tenkrát Rumuni. My utekli s maminkou do tzv. Paňhájů, to byly vinohrady, tam jsme se schovali u našich známých. Počítali jsme, že Kudlovice obsadí, oni Kudlovice obešli a stříleli pak i na Paňháje. Takže já mám i fotku někde, jak utíkáme, jak mě nese maminka do sklepa, kde jsme se pak schovávali.“

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 02.08.2025

    (audio)
    duration: 02:27:47
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Do strany jsem nikdy nevstoupil, už kvůli dědečkovi

Jiří Severin na vojně, Bochov, 1968
Jiří Severin na vojně, Bochov, 1968
photo: archív pamětníka

Jiří Severin se narodil 18. listopadu 1941 ve Zlíně. Dětství prožil v Kudlovicích, odkud pocházela jeho matka Růžena Tomaštíková. Prarodiče zde vlastnili bývalý panský dvůr s hospodou s č.p. 1. Otec Gustav Severin pracoval u firmy Baťa, později, po vstupu do KSČ, jako vedoucí sociálního odboru na krajském úřadě. Po roce 1948 byl rodinný statek znárodněn. Jiří Severin vystudoval Pedagogický institut v Gottwaldově a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po srpnové invazi v roce 1968 vydával s kamarádem noviny Naše Slovácko, kritizující dění. Po roce 1968 musel kvůli nesouhlasu s okupací odejít z učitelské profese, později působil na zvláštní škole v Uherském Hradišti a jako učitel a zástupce ředitele na lidových školách umění v Otrokovicích a Gottwaldově. S manželkou Svatavou vychoval tři děti – Davida, Beatu a Jakuba. V roce 1989 se aktivně zapojil do revolučních událostí a spoluzakládal Občanské fórum v Gottwaldově. Od roku 1993 byl ředitelem Základní umělecké školy a Malé scény ve Zlíně, v letech 2000–2004 působil jako radní pro kulturu a památkovou péči Zlínského kraje. Roku 2003 spoluzaložil soukromou uměleckou školu Morava. Je autorem několika knih a zasloužil se o vznik Muzea pálenic ve Vlčnově. Za přínos kultuře a regionální historii získal ocenění Pro Amicis Musae (2011), Gloria musaealis (2011) a Cenu Miroslava Ivanova (2012). V roce 2025 žil ve Zlíně.