František Sedláček

* 1951

  • „Takže mi ve tři čtvrtě na dvě řekl pan děkan, že mám jít místo něj na pohřeb. Neřekl mi koho, neřekl mi co... Přišel jsem do obřadní síně – samé rudé věnce. ‚A co vy tady děláte?‘ ‚Pan děkan mě poslal.‘ ‚Tady nemůžete být.‘ Přišla manželka zemřelého. Říká, ano, my jsme chtěli, aby tady byl kněz s panem děkanem. Byl to tajemník KSČ. Okresní tajemník KSČ. Když si to manželka přeje, tak můžete. A máte na celý obřad dvě minuty. Tak jsem tím svým způsobem řekl: ‚No tak dobře. Udělám stojku a po rukách přejdu obřadní síň a bude to dvě minuty...‘ ‚A nesmíte se rozloučit!‘ Tak jsem udělal kříž, modlitbu, evangelium, Otčenáš. Trvalo to asi víc jak dvě minuty. A odešel jsem. Vůbec nevím, jestli to bylo do země, nebo kremace... Dva dny nato šest hodin u výslechu: Jak to, že jsem byl na pohřbu toho komunisty a jak to, že jsem komunisty poslal do pekla.“

  • „Na té oslavě byl v civilu, nekoncelebroval, ale estébáci na oslavě byli. A když se jelo na hostinu, tak protože jsem to tam neznal, jelo se do nějaké restaurace, [řekl Fr. Lízna]: ‚Já tě tam dovedu, jeď za mnou. Mám auto tady, tak pojď, já na tebe tady počkám.‘ Tak nasedl do auta a jel a já se zařadil za něj. Ta dvě policejní estébácká auta v civilu se mě snažila předjet. Já jsem se ho držel a tak jsme tam dojeli, zaparkovali. Šel a říkal: ‚To jsou estébáci, ti mě sledují. Jedou za mnou už z Prahy.‘ Pak jsme seděli u oběda, pomodlili jsme se, nalili polévku. Přišel kuchař: ‚Pane Lízna, pojďte do kuchyně.‘ Říkal: ‚No, už si pro mě došli, už jedu.‘“

  • „Když jsme měli v roce 1974 osm hodin vědeckého komunismu, tak došel Tomáš Holoubek, generální vikář, a říkal: ‚Dneska je tady Dlabal.‘ To byl církevní tajemník. A říkal Trochtovi: ‚Ty plesnivý dědku! Jestli toho a toho kněze nepřeložíš, tak tady těmto deseti odeberu státní souhlas.‘ A na druhý den Trochta zemřel.“

  • Full recordings
  • 1

    Štípa, 26.05.2021

    (video)
    duration: 02:22:51
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Vyhořelý zbořený kostel jako člověk bez Boha

František Sedláček, maturitní foto, 1970
František Sedláček, maturitní foto, 1970
photo: archiv pamětníka

František Sedláček se narodil 28. listopadu 1951 ve Veselí nad Moravou na Slovácku. Vyrůstal jako třetí ze sedmi dětí v rodině otce Jana a matky Marie, rozené Procházkové, kteří patřili k jedněm z největších hospodářů ve Veselí. V roce 1957 rodiče, dědečka a malého Františka na poli zasáhl blesk. Všichni přežili, matka ale utrpěla popáleniny a oba s otcem byli v bezvědomí. Z následků zranění se dlouho vzpamatovávali a s gruntem jim nějaký čas pomáhali sousedé. V době kolektivizace zprvu rodina hospodařila soukromě, ale nakonec se podvolila tlaku ze strany komunistických funkcionářů a otec se stal předsedou jednotného zemědělského družstva (JZD). Dlouhé roky pak pracoval na různých pozicích v družstvech v Tasově, Nové Lhotě nebo Sůchově. Po absolvování základní školy ve Veselí František vystudoval tříletou střední všeobecně vzdělávací školu. V roce 1968 se účastnil ministrantských duchovních exercicií a roku 1970 se přihlásil ke studiu do kněžského semináře v Litoměřicích, kde studoval například s Františkem Líznou. Roku 1974 během pohřbu kardinála Štěpána Trochty umožnil pořízení fotodokumentace. Téhož roku byl vysvěcen na kněze. Jeho prvním působištěm se stal Přerov. V důsledku intrik a snah o vyvolání konfliktu ze strany tamějšího církevního tajemníka musel František změnit ani ne po roce místo. Jelikož odmítl vstoupit do Pacem in terris, dostal místo na faře v odlehlé obci Tatenice (poblíž Moravské Třebové) bez elektřiny a vodovodu. Pomáhal s distribucí Charty 77, sám ji ale nepodepsal. Od té doby byl téměř kontinuálně pod dozorem StB – měl odposlouchávaný telefon, čelil výhrůžkám i náznakům pokusů o likvidaci, často byl podrobován domovním prohlídkám a výslechům. Ze strany StB proběhl i marný pokus o zverbování do jejích služeb. Od konce 70. let do roku 1990 působil v Moravské Třebové, poté ve Vsetíně. Roku 1981 byl pamětník kvůli vykonstruované kauze spojené s návštěvou věřících – bývalých rodáků německé národnosti – formálně odsouzen a vzápětí amnestován prezidentem Gustávem Husákem. Během sametové revoluce se přidal k Občanskému fóru. Od roku 1998 působil jako představený kněžského semináře v Olomouci a od roku 2005 spravuje poutní místo a kostel Narození Panny Marie ve Štípě nedaleko Zlína.