Otto Šebor

* 1933

  • „Byla mi nasazena chránítka přes oči a byl jsem doveden do malé celičky v antonu, který měl přepravit více vězňů, které jsem ostatně neviděl, nevěděl jsem, kdo je přepravován v tom antonu. Ona cela, či spíše celička, na něž byl ten anton rozdělen, byla velikosti plechové šatnové skříňky; nebylo možno stát vzpřímeně, nebylo možno se posadit, a v této trýznivé poloze jsme byli dopravováni, aniž jsme měli potuchu kam. Nicméně po vyjetí se začaly ozývat hlasy, které byly překřikovány příkazy dozorců, a já jsem z těch hlasů vyrozuměl, že v tom antonu je přepravován kromě jiných i Kulhánek.“

  • „Když jsem byl již několikátý den na třetím oddělení v Kartouzích, nebo, chcete-li, v nápravně-pracovním táboře Valdice u Jičína, byl jsem odveden do vyšetřovací místnosti, kde se objevili dva pracovníci v civilu, a jak se ukázalo, byli to pracovníci agenturní sítě StB, kteří začali vyvíjet velmi intenzívní nátlak, abych podepsal spolupráci s tím, že samozřejmě bylo slibováno – potřebujeme mladé lidi, kteří budou pracovat pro nás, na které se můžeme spolehnout, dostaneš možnost dostudovat, podepíšeš-li spolupráci, máš ve věznici rodiče – tvoji rodiče budou propuštěni, zkrátka nesmírně intenzívní nátlak, který, zejména pokud jde o nabídku propuštění rodičů, byl pro mne nesmírně lákavý. Nicméně jsem nesmírně intenzívně přemýšlel o tom, nakolik je taková nabídka reálná, a po zkušenostech, které jsem měl z vyšetřovací vazby v Klatovech, ze soudní vazby v Chebu, ze soudní vazby v Praze na Pankráci, jsem si byl stále více vědom, že se jedná o lákání, které nemusí být splněno, pokud jde o sliby, které nabízeli příslušníci StB, že z toho může zůstat právě jen ten obludný závazek, to obludné pomyšlení, že se nechám lapit do sítě StB.“

  • „Z okna jsem viděl, že Kulhánek se spolu s ještě dalším vězněm, který byl ve skupině těch, kteří měli právě procházku, začal v nutách ve fasádě té vězeňské stěny šplhat po stěně nahoru v místech, kde křídlo vězeňské budovy dosahovalo ke střechám garáží, které patřily k vězeňskému dopravnímu provozu. Byl jsem jak fascinován, oba se vyšplhali jako opičáci na úroveň střechy, skočili na ni a běželi směrem ke stromořadí, které lemovalo ulici přiléhající k věznici. Oba dva, každý do jiného prostoru, skočili do koruny javorů, do stříhané, kulaté koruny olistěných javorů, bylo vidět, jak se větve rozevřely, a bylo slyšet dopad okované vězeňské obuvi na chodník, a krátce nato se ozvaly povely: Stůj! Stůj!! – a výstřely. To byl příběh, jehož konec byl strastiplný pro Kulhánka i pro jeho spoluvězně z cely, s nímž byli společně na vycházce a s nímž se domluvili na pokusu o útěk. Měli bohužel tu smůlu, že v okamžiku dopadu na chodník spadl Kulhánek před náčelníka chebské věznice, který šel do zaměstnání.“

  • „Po zatčení Kulhánka dopravovali v pochybnostech příslušníci StB, poté, co jim předložil padělaný občanský průkaz, k identifikaci do Bartolomějské ulice. Cesta z místa zatčení, tedy z Kateřinské ulice, do Bartolomějské, se uskutečnila tramvají číslo dva, která sjížděla z náměstí Pavlova spádem na Karlovo náměstí. Při vjezdu na Karlovo náměstí Kulhánek využil prudkého zabrzdění tramvaje před vjezdem do stanice na Karlově náměstí, rozrazil dvojici na plošině stojících příslušníků Státní bezpečnosti a vyskočil z jedoucí brzdící tramvaje. Pokusil se prchat před pronásledovateli z Karlova náměstí směrem do Ječné ulice, přičemž příslušníci použili služebních zbraní a stříleli po něm. Za vstupem do Ječné ulice v jednom z činžovních domů vyšla jakási žena, která šla venčit psa. Prchající Kulhánek využil příležitosti, vběhl do domu, který se jinak v noci zamykal, a pokusil se vběhnout přes přízemní schodiště směrem do dvora se záměrem dostat se tudy do dalších dvorů a utéci. Při střelbě a útěku došlo k tomu, že Kulhánek opakovaně upadl, poranil si koleno, a nakonec, když sbíhal ze zvýšeného přízemí do předsklepní části schodiště, aby tudy vběhl na dvůr a pokračoval v útěku, upadl a tam ho příslušníci StB dopadli.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha Pankrác - Arkády, 14.02.2013

    (audio)
    duration: 03:47:35
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Osud mi nadělil pár skvělých lidí

Otto Šebor
Otto Šebor
photo: Karel Kužel (sběrač)

Otto Šebor se narodil 10. července 1933 Anežce a Bohumíru Šeborovým v Bystřici u Benešova. Rodiče se živili zemědělstvím, otec měl odborné vzdělání. V době německé okupace byla rozsáhlá oblast, kde žili, přeměněna na dělostřeleckou střelnici jednotek SS a rodina se tak musela vystěhovat. Podařilo se jim uchytit u příbuzných ve Slivenci, kde otec dostal práci na statku. Od komunistického převratu v roce 1948 se začala situace soukromých zemědělců zhoršovat a otce Otty Šebora začali označovat za kulaka. Ještě větším problémem se stala účast strýce Žateckého ve válce v řadách britské RAF. Ten se dočkal uvěznění v uranových dolech, odkud uprchl. Rodina Šeborových mu poskytla útočiště. Poměrně brzy došlo k prozrazení úkrytu a zatčení neminulo jak uprchlého vězně, tak celé rodiny Šeborových a dalších pomocníků. V letech 1954-1955 celou rodinu Šeborových odsoudili k několikaletým trestům. Matka skončila v ženské věznici v Pardubicích, otec i Otto prošli valdickými Kartouzy. Otto část této doby strávil coby laborant ve vězeňské nemocnici. Propuštění se dočkal na sklonku roku 1958, oba rodiče propustili na amnestii v roce 1960. S kádrovým škraloupem politických vězňů trvalo rodině řadu let, než se domohla přijatelnějšího postavení. Otto pracoval v ČKD, při práci si doplňoval technické vzdělání, během normalizace působil v podniku Kancelářské stroje. Roku 2013 se coby protikomunistický odbojář dočkal vydání osvědčení dle zákona 262/2011.