Ing. Arch. Otto Schneider

* 1952

  • "Fabrika byla samozřejmě znárodněná, jmenovalo se to potom ne Václav Kratochvíl, ale Zadrev. Pak to mělo v průběhu let až do listopadu několik dalších názvů nebo ty názvy těch podniků měly různá sídla a končilo to jako UP Bučovice. Pak to šlo do restituce, to je ale další kapitola. Prostě byl odsouzený někdy v druhé půlce nebo na začátku druhé půlky padesátých let ke dvanácti letům. Měl už dost podlomený zdraví, kroutil si ten žalář v Leopoldově. To byla věznice, známá tím, že se tam s nikým moc nepárali. Takže v té věznici zemřel."

  • "To bylo o prázdninách samozřejmě, 21. srpna. Chodil jsem na brigádu v místech dnešního francouzského gymnázia na Pasteurově v Olomouci. Byla zde STS, dílny, kde mi to otec domluvil, že tam budu chodit přes prázdniny na brigádu. Tak jsem ráno vstal, všeci jsme se sešli v kuchyni, kde jsme měli jídelní stůl. Hledíme z okna a hukot... a lítaly nám nad domem a nad zahradou stíhačky. No a to bylo jasný, nevím, jestli to otec už věděl z rádia, který si možná ráno pustil, prostě jsme věděli, že jsou to ruský letadla. Vysoko, malinký puntíky, člověk žádný hvězdy neviděl, ale nepohybně v tom bylo ještě to rádiový zpravodajství. Tak jsme najednou věděli, že je šmytec s pražským jarem a s Dubčekem. Hlavně otci spadla brada, protože on to svoje stranictví baštil, dělal nějakýho předsedu celozávodního výboru, takže objížděl všechny dědiny kolem Olomouce. Byl pořád někde na schůzích místo doma."

  • "Maturoval jsem, pro naši ruštinářku naprosto neočekávaně, z němčiny, kterou jsem se musel hodně fest doučovat. Přitom můžu říct, že ruštinu jsem znal hodně dobře. Z té jsem mohl maturovat se zavřenýma očima za jedna, zatímco němčinu jsem se musel fakt fest doučovat a měl jsem za dva. Ale v sedmdesátým roce, kdo mohl jen trochu dát průchod tomu protisovětskýmu názoru - lepší výraz mě teď nenapadá - tak ten by do toho nešel. Já už jsem byl v tu dobu zase natolik hrdej, že bych z ruštiny nematuroval, tak jsem dělal vše pro to, abych mohl slušně odmaturovat z němčiny."

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 02.04.2023

    (audio)
    duration: 01:55:37
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Olomouc, 04.11.2023

    (audio)
    duration: 02:31:21
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy nás zasáhla v letech dospívání

Otto Fidor s maminkou Otilií Fidorovou, 1952
Otto Fidor s maminkou Otilií Fidorovou, 1952
photo: archív pamětníka

Otto Schneider se narodil 17. března 1952 v Přerově jako Otto Fidor rodičům Otilii, roz. Kratochvílové, a Milanu Fidorovi. Matka pocházela z rodiny Václava Kratochvíla, jenž vlastnil továrnu na dřevěné výrobky v Moravičanech, a Otilie Kratochvílové, dcery Aloise Wesselse, zakladatele výroby Loštických tvarůžků. Továrna Václava Kratochvíla byla po roce 1948 znárodněna a její majitel ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let vězení. Zemřel v průběhu trestu v Leopoldově. Ottův otec byl předním českým optometristou. Manželství nevydrželo jeho pracovní nasazení a rodiče se rozvedli. Matka se později provdala za bývalého spolužáka Františka Schneidera, jehož příjmení Otto časem přijal. Jako dcera továrníka směla po roce 1948 pracovat pouze jako domovnice a později skladnice. Otto po ukončení střední všeobecně vzdělávací školy úspěšně složil talentové zkoušky na stavební fakultě VUT v Brně, obor architektura. V průběhu studia stál s dalšími spolužáky u zrodu softballového a baseballového oddílu, začleněného roku 1971 pod VŠTJ Technika Brno. Promoval roku 1976. Stejný oddíl spoluzakládal po svém návratu v Olomouci. Roku 1980 se oženil. S manželkou Jarmilou, roz. Skalickou, vychovali dvě děti. Ve druhé polovině osmdesátých let byl členem městské komise výstavby v Olomouci a městského zastupitelstva, v letech 1989 -1990 člen Rady města Olomouce. Do roku 1991 pracoval jako projektant ve Stavoprojektu, poté začal podnikat v oboru. V roce 2023 žil v Olomouci.