Mgr. Alois Sassmann

* 1961

  • „Myslím si, že člověku se doufám, snad, vyplatilo stát si za svojí vírou, za svým názorem. Že jsem nikdy si pak po revoluci nemusel vymýšlet a obhajovat se, že jsem nikam nechtěl. Ale musím říct, že to nebylo jednoduché, že asi snazší bylo plout s davem a s řekou. Možná to bylo, jak jste se ptala, i tou rodinou, i tou výchovou. I ten otec, jsem věděl, že on nepodepsal tu spolupráci, tak by mi bylo hanba, kdybych já to podepsal. Takže ta výchova určitě také a i to společenství známých a všechno hrálo svou roli.“

  • „Ptali se mě taky na maminku, říkali: ,Ona vaše maminka je hodně taková nemocná, co kdybysme si ji sem pozvali a trochu si ji tady podali. To byste asi koukal, co? A co kdybyste skončil na dně Macochy? Co vy na to?‘ To bylo blbý, zvlášť když člověk věděl, že některý tam skončili. A pak mi taky říkali: ,Heleďte, my si vás do toho kriminálu dostaneme, my za vámi půjdeme krok za krokem a my vás jednou dostaneme a skončíte v kriminále.‘ To víte, člověku bylo ani ne dvacet, řeknu devatenáct a půl, a to jsou docela šoky. I když člověk si hrál na hrdinu, tak tohle vás poznamená na celý život.“

  • „Přišel vedoucí a říkal: ,Máš tam někoho.’ Ten hned občanku a abych s ním šel. Tak jsme tam šli na ten výslech, naproti. Byl jsem tam do tří hodin, šest hodin. Bez jídla, bez pití, já jsem tehdy ještě zaspal, takže jsem ani nesnídal. Tak už jsem měl potom hrozný hlad a hroznou žízeň. Tak jsem je požádal, jestli by mi dali aspoň napít. Tak mi tam dali nějakou vodu, tak jsem to udělal tak, že jsem si jenom namočil prst a svlažil rty, protože jsme byli školení, že nám tam mohou něco dát, nějaký oblbováky nebo něco, tak jsem nechtěl nikoho zradit. A chtěli vlastně vědět, koho znám z kostela, a tak dále, jestli něco říkám o Polsku a kde se scházíme. A oni nejvíc jako zbraň měli, že řekli: ,Vy jste křesťan, když takhle lžete? Křesťan přece nesmí lhát. Jak nám můžete tvrdit, že neznáte Jarku Veselou, když vás vidíme, jak s ní chodíte do školy?‘ Tak já jsem nelhal. Já jsem říkal, že se mi pod tím jménem nikdo nevybavuje.“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 02.03.2020

    (audio)
    duration: 01:15:35
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 11.06.2020

    (audio)
    duration: 01:53:43
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Každý člověk má právo na své osobní lidské štěstí

Alois Sassmann ministrantem (Vánoce 1969)
Alois Sassmann ministrantem (Vánoce 1969)
photo: Archiv pamětníka

Alois Sassmann se narodil 10. července 1961 ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic. Vyrůstal v katolické rodině jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Vyučil se prodavačem elektra a začal v oboru pracovat. Na tříleté střední škole pro pracující získal roku 1981 maturitu. Nastoupil vojenskou službu do Líšně u Plzně, ale z té ho po půl roce ze zdravotních důvodů předčasně propustili. Již od dětství toužil stát se knězem. Od dospívání se stýkal s českobudějovickou skupinou mladých křesťanů. O náctileté věřící se záhy začala zajímat Státní bezpečnost a Alois byl až do konce osmdesátých let pravidelně vyslýchán. Pamětník se od roku 1982 celkem čtyřikrát hlásil ke studiu bohoslovecké fakulty v Litoměřicích. Druhý rok ho na základě pohovoru přijali, po intervenci Státní bezpečnosti však děkan jeho přijetí zrušil. Teologii směl studovat od roku 1985. V roce 1990 fakultu dokončil a byl vysvěcen na kněze. Vstoupil do komunity salesiánů a vykonával práci faráře na Strakonicku. Zde se zamiloval a rozhodl se dát přednost rodinnému životu před povoláním duchovního. Později konvertoval ke starokatolické církvi, ve které je celibát kněží dobrovolný. S manželkou Alenou vychovali tři děti. V roce 2020 žil Alois Sassmann se svou rodinou v jihočeských Malšicích a věnoval se kněžskému poslání.