V letech 1975 až 1984 natočil na 120 dokumentárních filmů
Download image
Bernard Šafařík se narodil 24. května 1948 rodičům Elišce Šafaříkové, rozené Schebkové, ze slavného šlechtického rodu stavitelů železnic, a Zdenko Šafaříkovi Pštrossovi. Otec před válkou pracoval coby exportní specialista Škodových závodů, po roce 1948 odmítl vstoupit do KSČ, z původního zaměstnání byl propuštěn a živil rodinu jako frézař v Motorletu. Koncem 40. let stát rodině zabavil majetek, takže se přestěhovala k babičce do Prahy. Bernard Šafařík studoval na gymnáziu, ale z kádrových důvodů byl ze studia vyloučen. Našel si práci v podniku Pražské pivovary a nakonec směl studovat průmyslovku. V roce 1967 navštívil Švýcarsko a rozhodl se emigrovat. Po návratu domů vše projednal s rodiči, kteří se také rozhodli Československo opustit. Společně odešli na jaře 1968. Rodiče se usadili v Bernu a Bernard Šafařík zamířil do Basileje, kde na univerzitě studoval politickou filozofii a slavistiku. Po srpnové okupaci Československa se zapojil do pomoci přicházejícím emigrantům. Šafařík si přivydělával jako učitel angličtiny, publicista a autor rozhlasových pořadů. Psal o tématech spjatých s východoevropskými kulturami a propagoval českou literaturu. Jako autodidakt se věnoval filmové tvorbě. V letech 1975 až 1984 natočil na 120 dokumentárních filmů. Od 80. let točil i hrané filmy, především na téma exilu a kulturní adaptace nově příchozích do Švýcarska: Psí dostihy (1983), Chladný ráj (1986). Po sametové revoluci se vrátil do vlasti, kde se v 90. letech věnoval převážně dokumentární filmové tvorbě, například v rámci televizních cyklů společnosti Febio. Později spolupracoval přímo s Českou televizí.
