MgA. Eva Rovenská

* 1950

  • „Já jsem chodila k rozhlasu, protože plzeňský rozhlas dlouho vydržel, dlouho vysílal. A před rozhlasem bylo hrozně moc lidí a byly tam i sovětské tanky. Chodily tam babičky s koši a ty koše se posílaly do rozhlasu těm lidem, kteří tam zůstali. A já jsem si vystřihla [podobiznu Alexandra] Dubčeka, [dala jsem ji] na šňůrku a nosila jsem ho na prsou. A vzpomínám si na takový hrozný okamžik, kdy jsem šla k rozhlasu z Boettingerovy [ulice] a měla jsem toho Dubčeka na prsou, a proti mně jel sovětský tank. A ten tank začal tu [hlaveň] stáčet směrem na mě. A já jsem si říkala: ‚Ježíši, on asi vidí, že mám toho Dubčeka [na prsou] a asi mě zastřelí.“

  • „Měla jsem problémy, když jsem chtěla nastoupit do [zaměstnání na] 3. Základní uměleckou školu. Pořád jsem se o to snažila, pořád jsem chodila za ředitelem Jiřím Oudesem a on mi pořád říkal, že to nejde, že mám přijít později. A tak se to pořád oddalovalo. Nakonec mě tam tedy vzal. Potom jednou, když už jsem tam byla dlouho, mi řekl, že měl problémy, aby mě tam dostal, kvůli [mému partnerovi, chartistovi] Johnu [Bokovi]. Že jsem byla politicky nespolehlivá. Ale to mi řekl až po roce 1989. A s ním to bylo také trochu složité. Vím, že před rokem 1989 byla nějaká shromáždění na náměstí, já jsem tam byla, a on mě tam viděl. Potom ještě byla nějaká výstava v Luně, už si to nedokážu moc [vybavit]. Byla to výstava, která se zřejmě [komunistickému] režimu moc nelíbila, ale proč, to už nevím. A tehdy si mě, když už jsem na té škole byla, zavolal pan ředitel Oudes a ptal se mě, co jsem tam na té výstavě dělala. Už mu to někdo donesl. Říkal, že na náměstí také nemůžu chodit, a že pokud chci dělat s mládeží, tak že bych se měla chovat jinak.“

  • „Maminka chodila na dvouletou obchodní akademii. A protože tehdy bydleli v Plešnicích, dojížděla do Plzně. U Plešnic byl statek v Úlicích, tak maminka dělala nejprve účetní v tom statku a posléze se přestěhovala do Prahy a tam pracovala v nějakém školském úřadu. Nemohu si vzpomenout, kde [přesně to bylo]. A vím, že mi říkala, že se za války zapojila do nějakého tajného spolku, protože její příbuzný [Josef] Pešek, který byl zavřený s [Juliem] Fučíkem, byl zapojený do odboje. V tom pomáhala [i maminka]. Říkala, že nosila nějaké letáky, ale nikdy ji nezavřeli. [Josefa] Peška zavřeli a [Julius] Fučík o něm píše v Reportáži psané na oprátce jako o ‚oteckovi‘. A bohužel skončil špatně. Zavřeli ho, prošel několika koncentračními tábory. Nakonec se vrátil, ale umřel těsně po válce v roce 1945 v Praze, protože nepřežil pochod smrti.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 15.06.2022

    (audio)
    duration: 01:33:47
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Šla jsem k divadlu, protože to bylo jediné místo, kde se, byť pomocí jinotajů, dala říkat pravda

Maturitní fotografie půvabné Evy Rovenské, 1970
Maturitní fotografie půvabné Evy Rovenské, 1970
photo: archiv pamětnice

Eva Rovenská se narodila 17. prosince 1950 v Praze. Její dědeček byl řídícím učitelem, napsal kroniku. Jeho žena bohužel roku 1918 zemřela na španělskou chřipku. Nevlastním strýcem Evy byl tragicky zesnulý Jaromír Vraštil, významný ilustrátor dobrodružných knih. Druhý nevlastní strýc Josef Pešek uvězněný za činnost v protinacistickém odboji byl na cele s Juliem Fučíkem, byl vězněn v koncentračních táborech a nakonec zemřel při pochodu smrti. Také Evina maminka Libuše byla zapojena do odboje, ale přežila. U dědečka v Jílkovu mlýně byli ubytováni američtí vojáci. Maminka byla silně protikomunistického smýšlení, tatínek brzy zemřel. Doma spolu poslouchaly Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Vpád vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 Eva emotivně prožívala v České Kubici. Vystudovala obor keramika na Střední stavební průmyslové škole v Plzni a při studiu docházela na divadelní školu fungující při divadle J. K. Tyla, ve kterém statovala. V roce 1974 absolvovala JAMU v Brně, následovalo její angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Ze vztahu s chartistou Johnem Bokem se jí 23. dubna 1975 v Plzni narodil syn Janek Rovenský, budoucí ekologický aktivista. Po epizodě u plzeňského Divadla Alfa pracovala jako učitelka v Domě dětí a mládeže. Od roku 1982 hrála v Divadle pod lampou, se kterým jezdili po republice, jelikož měli kvůli svým hrám Západočeský kraj režimem zakázaný. Přes těžkosti způsobené protirežimními názory byla nakonec přece jen přijata jako učitelka na 3. Základní uměleckou školu. V roce 2008 pracovala v divadle J. K. Tyla jako nápovědka a hrála zde i menší role. Hrála také v Divadle Dialog a Novém divadle. V Moving Station učila děti dramatickou výchovu, z toho však v době covidové pandemie sešlo.