Ivo Rotter

* 1930

  • „Že by byly mezinárodní závody a někdo odjel, to nešlo prostě tehdy. Ty špičky, já vám řeknu příklad. Emil do Helsinek nechtěl odjet, protože Standu Jungwirtha nechtěli pustit do těch Helsinek. To byl běžec na 1 500 metrů, to byli kamarádi z atletiky. Emil říkal: ‚Já tam nepojedu, dokud on nepojede taky.‘ Ale oni říkali: ‚My to uděláme takhle, tak ho chtěli podrazit, toho Emila, že ty pojedeš prvním letadlem a on pojede druhým letadlem.‘ Ale on říkal: ‚Ne, já pojedu s ním.‘ Prakticky tam to byl samý podraz. To si nedovedete představit. Kdo to měl špatný. Já jsem díkybohu těžil z toho, že otec zemřel v koncentráku. Jinak, kdo měl nějaký špatný kádrový posudek, ten to měl hrozný. Další kamarád, Slávek Svozilů, který plaval, dokonce měl světový rekord na 100 metrů prsa, taky špatný kádrový posudek, otec byl nějak zavřený, hotovo, nevyjel nikam. To prostě byla hrozně špatná doba. Člověk si to neuvědomil, až prostě přišel před problém, tak bum, konec, nepojedeš nikam.“

  • „Udělali to úplně jednoduše. Ten druhý ukrajinský front osvobodil Blansko tím, že přijeli na těch, oni neměli žádnou motorizaci, ta nebyla, to byly koňské potahy a na tom seděli vojáci. Tak jsme je přivítali a tak dál. Že brali ty hodinky, to bylo normální. Ale u nás přijeli a líbil se jim náš barák, kde my jsme bydleli u sestry mé matky. Líbil se jim ten barák, protože byl spojený se sodovkárnou. V té sodovkárně byla spousta tresti na různé sodovky a oni, když někde sebrali Alpu, tak ty tresti míchali s tou Alpou a pili to. To se jim hodilo právě, aby zabrali ten barák. Tak to udělali tak, že se musela celá ulice vystěhovat, to jim bylo jedno kam. Tam se postavil jeden voják, tady taky. Nesmělo se tam, ale my jsme tam jako kluci lítali. Nám bylo 14 roků. Ten Malinovskij tam přitáhl, on měl nákladní auto, tak tam přijeli. On měl čtyři baby, které byly jako pořádné ženské, byly jako telefonistky. Postele žádný, to neměl. Přivezli asi dvacet koberců, které naskládali na sebe a na tom spali. My kluci jsme to všecko okoukali. Malinovskij, to byl chlap jak hora a řval na ně. Tam si nedovolil nikdo nic. Já vím, že třeba ti se zelenýma čepicema, to byla jejich ruská policie. Tam jak někdo něco, já nevím, že by tam došlo k nějakému znásilnění nebo něco takového, okamžitě stříleli, bez soudu, hned. Čili já si nepamatuju, že v Blansku by došlo k nějakému znásilnění od Rusů, protože tam byl ten Malinovskij. Oni měli z něho vyloženě strach.“

  • „Ta Obrana národa v Rožnově pod Radhoštěm obsahovala hlavní úkol ten, že zajišťovala přesun adeptů vojáků, kteří utíkali buď do Polska a později na Slovensko, když už byla potom začata druhá světová válka. A toto měli na starosti a otec, jelikož měl auto jako lékař, tak zajišťoval i převoz těchto lidí. Buď to byli důstojníci, nebo prostě vojáci, kteří utíkali. Otec je vozil na hranice a tam oni přecházeli. Někteří do Maďarska a někteří na Slovensko. Jak kteří měli tu určenou cestu, kterou utíkali. Tam byl zatčený v tom čtyřicátém roce v únoru a byl převezen do Uherského Hradiště, kde ho vyslýchali. Tam byl docela bit, to jsme později zjistili. Po asi dvou nebo třech dnech byl převezen 14. března do Kounicových kolejí.“

  • „Z té Ostravy byl 28. 3. 1941 převezen do Zhořelce, do Görlitz. A potom k soudu 11. 8. 1942 do Breslau a 10. 12. zpět do Ratiboře. V tom Breslau byl odsouzen na tři roky nepodmíněně. Co už samozřejmě měl dávno odkroucené od toho zatčení, ale to samozřejmě nepomohlo. Tam určitě už věděli, že je to Žid. Proto ho z té Ratiboře 10. 3. 1943 odvezli do Sosnowiec, to byl pobočný tábor Osvětimi, kde byl někdy v listopadu, jak jsem se dozvěděl, ubit lopatou a zemřel.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 05.12.2019

    (audio)
    duration: 47:44
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Brno, 17.02.2020

    (audio)
    duration: 44:54
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Na cestu svítila otci židovská hvězda

Ivo Rotter v dresu ÚDA v roce 1955
Ivo Rotter v dresu ÚDA v roce 1955
photo: Archiv pamětníka

Ivo Rotter se narodil 3. prosince 1930 v Brně do smíšeného manželství. Otec Felix Rotter pocházel ze židovské rodiny z Rajhradu u Brna, matka Anna Kafková byla katolička z Blanska. Dětství prožil v Rožnově pod Radhoštěm, kde měl jeho otec lékařskou praxi. Felix Rotter byl poprvé zatčen ihned po okupaci v rámci akce Albrecht a propuštěn po třech týdnech. Po zavedení tzv. norimberských zákonů v protektorátu se rodiče rozhodli pro formální rozluku. Felix Rotter byl znovu zatčen kvůli svým odbojovým aktivitám v Obraně národa v únoru 1940. Ivo s matkou se přestěhovali k příbuzným do Blanska. Felix Rotter byl odsouzen ke třem letům vězení, prošel Kounicovými kolejemi, věznicí v Ostravě, Ratiboři a Zhořelci. Byl zavražděn v listopadu 1943 v polském táboře Sosnowiec. Rodina o jeho přesunu do tábora ani o úmrtí nevěděla. Poslední měsíce války strávil Ivo v úkrytu u známých, matka byla nasazena na nucenou práci. Ivo vystudoval střední průmyslovou školu textilní a tomuto oboru zůstal věrný po celou svou profesní dráhu do roku 1990. Mezi jeho hlavní zájmy patřilo plavání, díky němuž se dostal v 50. letech na vojenskou službu do Dukly Praha. Seznámil se tam s tehdejší sportovní špičkou, jako byli Emil a Dana Zátopkovi, Zdeněk Růžička, Emil Svoboda, Ladislav Přáda a jiní. V roce 2011 podnikl v doprovodu dcery pro sebe zásadní cestu do Izraele. V roce 2019 žil v Brně.