Jana Richterová

* 1965

  • „A v roce 1988 jsme se zúčastnili (red. poznámka: členové Moravského cherubínského sboru, který byl součástí Společenství svatého Gorazda a druhů) festivalu duchovní hudby v Salzburgu. Tehdy jsme měli problémy, aby nás tam vůbec pustili. Já už si nepamatuju přesně, jak to bylo, jakým způsobem se to podařilo, ale v té době jsme zkoušeli už delší dobu na faře svatého Jakuba v Brně, který měl chrámové sbory, takže jsme byli jako chrámový sbor. Nějakým způsobem jsme museli být zahrnutí pod církevního tajemníka, který o naší činnosti věděl, a prostě se to muselo navlíknout na to, jakože vyvážíme naši kulturu a dovednosti. A měli jsme strach tehdy, že nás nepustí nebo vypadalo to, že nás nepustí, tak jsme se domluvili a byla jsem vyslána jít za církevním tajemníkem, abych se zeptala, proč nás nechtějí pustit, nebo nějak tak to bylo, už si to nepamatuju přesně. Jenom ten zážitek vlastně, když jsem byla na radnici brněnské za církevní tajemníkem, který prostě byl v těch nádherných prostorách, tam jako, velký papaláš tehdy. A řekl mně, že o naší činnosti ví, a něco v tom smyslu jako takové přátelské doporučení, že jsem mladá, tak abych radši rychle utekla, že o Richterovi (red. poznámka: Miroslavu Richterovi, vůdci společenství) ví a že prostě vůbec v žádném případě to není činnost, kterou by schvaloval a doporučoval někomu, kdo chce mít nějakou budoucnost. A také se mi tehdy stalo, že jsem studovala VUT a měli jsme předmět marxismus-leninismus, nebo jak se to tehdy přesně jmenovalo. Asi v tom třeťáku. A ten učitel mě jednou vyvolal a řekl mně úplně jiné jméno, které souviselo s tou činností ve sboru, takže to jsem brala jako upozornění, že o nás vědí."

  • „Smyslem bylo opravdu burcovat lidi, aby se vzchopili. Aby projevovali svou víru, aby si uvědomili, že tady na Moravě je pro nás víra přirozená, co znamená to národní uvědomění, které je spojené, a pro Mirka vždycky bylo spojené - moravanství a křesťanství, moravanství rovná se křesťanství. Tak vlastně šlo o toto a o protest proti bolševikovi, který tady to všechno potlačuje. Takže to bylo úplně jasné. Tam vlastně na závěr toho pásma bylo - Moravané, nastala doba, abyste se obrodili, v podstatě to, co je převyprávěné v promluvě Proglasu, abyste se probudili z poroby, z toho útlaku a z toho pohanství. A kráčeli k Bohu. Já to nejsem schopná teď asi přesně parafrázovat, ale celé to pásmo bylo jakoby vytažení té paralely toho příběhu, kdy Cyril a Metoděj přišli sem evangelizovat. Takže vlastně je stejná doba, kdy je potřeba evangelizovat, se stejným důrazem. A to bylo tedy v rozporu s hlavní ideologií socialistického režimu, tak to je jasné, že to vadilo."

  • „Stejný zážitek byl potom asi z 5. třídy, kde si nás učitel všechny vyvolal, abychom se před třídou postavili. Abychom řekli, proč vůbec chodíme do kostela, proč chodíme do náboženství a že jeho babička ho taky nutila a tak. A tehdy to byl takový můj malinký zážitek, ale já jsem z toho měla velkou radost, protože jsem mu tehdy řekla, ať mi teda vysvětlí, když Bůh není a duše není, proč se říká duševní i duchovní. A pan učitel z toho byl zaskočen a začal malovat na tabuli srdce, komory, a prostě nějakým způsobem se doplácal až do konce hodiny. Spolužáci mi pak přišli říct, že jsem mu to teda dala. Takže to jsem vnímala jako velké vítězství, které pak korunovala moje babička, když řekla, že mi to vnukl Duch svatý. Tak to byl pro mě takový první zážitek, jakoby taková nějaká osobní zkušenost s vírou."

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 04.08.2021

    (audio)
    duration: 01:23:57
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Společenství burcovalo lidi k víře v Boha, už jen tím bylo bolševikům proti srsti

Jana Richterová v době natáčení, rok 2021
Jana Richterová v době natáčení, rok 2021
photo: Post Bellum

Jana Richterová se narodila 16. února 1965 v malé vesnici ve východních Čechách. Ráz rodiny zásadním způsobem určovala víra. Ve svém dětství se za ni Jana spíše styděla, protože v kostele mnoho mladých lidí nepotkávala. Později v Brně, v době jejích vysokoškolských studií na VUT, ji oslovilo Společenství svatého Gorazda a druhů, které zapojovalo řadu jejich vrstevníků. Věnovalo se zpěvu a také důrazu na cyrilometodějské kořeny křesťanství a hloubku východní liturgie a spirituality. Společenství se snažilo probouzet v lidech víru a hlásalo hodnoty, které byly komunistickému režimu trnem v oku. Pro své působení před rokem 1989 je společenství označováno také jako křesťanský disent. Jeho členové podnikali se svým specifickým duchovním pásmem mnohé cesty, a to i za hranice bývalého Československa. Postupně měli čím dál větší ohlas a úspěch. Jana se později v roce 1994 stala druhou manželkou vůdce společenství Miroslava Richtera. Moravanství se pro něj rovnalo křesťanství. Své vize se po sametové revoluci snažil neúspěšně prosadit i v rámci politiky. Charakteristika a aktivity Společenství svatého Gorazda a druhů nejsou podle dostupných informací dodnes odborně systematicky zpracované. Podle svědectví některých pamětníků byl jeho vůdce vizionář, který ale při prosazování svých myšlenek často uplatňoval velmi autoritativní styl vedení.