Přes řeku Dyji a pomohl k útěku na Západ asi čtyřiceti lidem
Download image
Ladislav Remeň se narodil 13. dubna 1928 v Bratislavě. Otčím byl válečný invalida, matka vedla obchod s ovocem, zeleninou a drůbeží, kterou nakupovala u sedláků na jižním Slovensku. V zájmu živnosti vlastnila rodina i dva páry koní, s nimiž po Bratislavě stěhovali domácnosti nebo převáželi zboží. Ladislav Remeň chodil do měšťanky až do třinácti let, potom již musel pracovat v obchodě. Po vzniku Slovenského štátu byl svědkem vyhánění Čechů z Bratislavy, později v jejich bytě nalézali útočiště Židé prchající před nacisty. Pomohli několika židovským rodinám, než byli vyzrazeni a byt byl přepaden gardisty. Matce i Ladislavovi se však podařilo uprchnout do hor v okolí města Zvolen, odkud matka pocházela. V Tribečských horách Remeň pomáhal svým strýcům-partyzánům. Zažil Slovenské národní povstání, protiútoky Němců, ze Sovětského svazu vyslané komisaře a osvobození Rudou armádou. Otčíma Němci zastřelili 2. března 1945 v Novém Mestě nad Váhom za spolupráci s partyzány pouhý týden před osvobozením. Po válce se s matkou vrátili do Bratislavy, kde pokračovali v živnosti. Po únoru 1948, když rodina přišla o obchod, Ladislav po Bratislavě roznášel protikomunistické letáky, které mu dodávala jeho matka. V té době dostal nabídku práce s koňmi ve vylidněném českém pohraničí a ocitnul se v Chebu. Po banálním přestupku s kolem skončil na pár hodin na policejní stanici, kde policisté náhodou objevili zbytek bratislavských letáků. Remeň tvrdil, že letáky našel v parku. Následovalo roční vyšetřování a nakonec byl odsouzen za nenahlášení protistátních letáků na jeden rok. Po propuštění se na podzim 1949 vrátil do Bratislavy a stal se převaděčem do Rakouska. Podnikl šest cest přes řeku Dyji a pomohl k útěku na Západ asi čtyřiceti lidem. Na začátku roku 1950 však Remeně a jeho společníka na základě udání v Želiezovcích zadržela Státní bezpečnost. Ve vyšetřovací vazbě ho mučili nedostatkem spánku, lámali mu prsty. Po několika měsících proběhl soud v Bratislavě, advokát mu byl přidělen až v den procesu. Státní žalobce navrhoval trest smrti, nakonec Ladislav Remeň dostal 18 let, později mu byl trest snížen na 13 let. Půl roku strávil ve věznici v Leopoldově, kde pracoval v nábytkářské dílně. Poté ho odvezli na Jáchymovsko, odkud byl poslán do tábora Vojna na Příbramsku. Až do propuštění v roce 1963 těžil uranovou rudu. Během výkonu trestu mu zemřela matka, což se dozvěděl teprve po propuštění. Po několika měsících prožitých v Brně u své sestry musel narukovat na dvouletou vojnu. Po návratu do civilu se Ladislav Remeň oženil a začal pracovat v uranových dolech v Dolní Rožínce, kde vydržel až odchodu do důchodu v roce 1990. Získal ocenění účastníka protikomunistického odboje.
