Mgr. Milada Rejmanová

* 1929

  • „To bylo hrozné. On [manžel] byl akorát na vojně v té Plzni a jim dali dokonce flinty. Do té doby neměli žádné na střílení. Postavili je proti lidem v Plzni na náměstí, kde bylo plno lidí, a šli proti vojsku a já nevím, proti všem. Dokonce byla obava, že budou muset do těch lidí střílet. Takže byla taková doba, že člověk nevěděl, co vás čeká.“

  • „To jsme byli asi v kvintě, kdy byl ohromný nálet na Hodonín. A přijela auta potom, po náletu. A procházeli třídy. Naši kluci měli tenkrát 15 let. A oni přišli do třídy. Jak viděli trochu většího kluka, tak: 'Pojď se mnou!' Auto plné těchto větších kluků hned ráno posbírali. A ty kluky odvezli do toho Hodonína. Tam vytahovat mrtvoly a dělat pořádek po tom náletu. Byl tam také můj muž, můj spolužák. Ti chlapci se z toho nemohli několik dní dostat, co to bylo za hrůzu. Mrtví lidi a tak dále. Na všechno se zapomnělo. Jinak nálety jsme měli prostě už nacvičené a utíkali jsme vždy ve Strážnici po silnici. To už jsme měli rychlý pochod. A tělocvikář vedle nás běžel po chodníku a běželi jsme až za veselskou bránu, za koleje. A tam jsme zalehli a čekali, až přeletí letadla a je klid.“

  • „Nejlepší, nejchytřejší děti ve třídě jsem potom našla třeba ve Veselí v takové továrně, kde se vyrábělo cosi, já nevím, co mělo takové vaty. Já jsem tam kdysi šla s dětmi podívat se, co se tam vyrábí. Když jsem to viděla, tak ta chytrá děvčata, která mě zdravila a hlásila se ke mně, tak mně bylo do pláče, když jsem to viděla. Já jsem v každé viděla, že je příští doktorka, profesorka. A ony tam stojí za takovým hrozným strojem, v nezdravém prostředí. Toto mě štvalo, víte? Že ty chytré děti se nedostaly, protože jejich soused, se kterým vyrůstala, byl komunista a byl na ně naštvaný, že jejich holka se učí líp než jejich blbý kluk. Takže nakonec to odnesly tady tyto děti.“

  • Full recordings
  • 1

    Veselí nad Moravou, 11.11.2021

    (audio)
    duration: 03:12:37
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Museli jsme být potichu a poslouchat

Maturitní portrét, 1948
Maturitní portrét, 1948
photo: archiv pamětnice

Milada Rejmanová, roz. Majkutová, se narodila 21. dubna 1929 ve Veselí nad Moravou. V dětství chodila do Sokola, zpívala a kamarádila se s Medinou, dcerou hraběte Chorinského. V dubnu 1945 byl dům Majkutů poničen Němci, rodina musela bydlet několik měsíců v prádelně. V roce 1948 Milada Rejmanová odmaturovala na Purkyňově reálném gymnáziu ve Strážnici, poté absolvovala Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Jako učitelka působila nejprve na základní škole v Lipově na Hodonínsku, později v Hroznové Lhotě, Veselí nad Moravou a také na gymnáziu ve Strážnici. V 50. letech byla jednou z členek agitační komise, která přemlouvala sedláky do jednotného zemědělského družstva (JZD). V roce 1953 se provdala za Františka Rejmana a do roka se jim narodil syn Jiří. Manžel František působil jako ředitel na základní škole v Blatnici pod sv. Antonínkem a později na základní devítileté škole na Komenského ulici ve Veselí nad Moravou. O tento post přišel na počátku 70. let kvůli podpisu nesouhlasu s invazí vojsk Varšavské smlouvy. V roce 1985 byla Milada Rejmanová za svoji celoživotní práci pedagožky odměněna zájezdem do tehdejšího Sovětského svazu. Po smrti manžela se začala intenzivněji věnovat zpěvu v pěveckém souboru Libuše, který v roce 2000 převzala po sbormistryni Ludmile Zimovčákové. V roce 2022 žila ve Veselí nad Moravou.