Roman Ráček

„Zapředu začali policajti postupovat, vystoupili s pendreky a začali mlátit sedící lidi po hlavě. Normálně začala bitka, začal chaos, začal velký řev, protože ono to bolí. Někteří lidi rychle vstali, někteří nemohli. Pořád se ukazovalo: ,Máme holé ruce‘, ale to je nezajímalo. A stalo se, že tam vytvořili takovou masu natlačených lidí. Já jsem už zažil Palachův týden a nějaké další demonstrace, v Brně se moc nedělo, tak jsme jezdili do Prahy. Z Palachova týdne jsme měli možná i reportáž v Revue. Snažil jsem se všem kolem říct, ať si dají ruku [před sebe], ať si drží prostor, aby mohli dýchat. A druhou nahoru, aby si chránili hlavu. Jenomže v té vřavě… Byli tam i lidi, kteří nečekali, že se něco takového stane. Takže se bohužel stalo to, že nás různě mlátili a někteří lidi nemohli dýchat. Bylo to fakt hrozně nepříjemné, už jenom tím tlakem.“

„Měli barety a strašně sprostě nadávali, to bylo zajímavé, to jsem vnímal. A objevili se tam [z ničeho nic], jako kdyby odněkud vyskočili. Možná jenom přešli přes štítaře. Měl jsem problém, abych nespadl, protože když by člověk spadl, tak by ho ušlapali. Nějak jsem to ustál, ale tihle borci nás mlátili a tlačili do podchodu, byl tam takový průchod, podloubí. A tam ten tlak byl enormní. Jak se člověk dostal do toho podloubí, tak se změnil i zvuk, protože ten hrozný řev se tam tak nějak mísil.“