Doc. Dana Puchnarová

* 1938

  • „Ptali se mě, s kým se v Praze stýkám, proč se tam stýkám a proč jsem to podepsala. To všecko jsem jim po pravdě řekla, takže pak už neměli důvod po mně chtít, abych to odvolala, protože na tom nebylo nic špatného.“ – „Ptali se vás na vaši tvorbu?“ – „Měli tam jednoho teoretika umění, ten byl na to vzdělaný, ten se mnou něco probíral, možná že se mě ptal, jestli sleduji západní výtvarné umění. Já jsem jim odpověděla, že jenom natolik, o čem píšou naše výtvarné časopisy, že jinak to sledovat nejde.“ – „Pak jste tedy z prvního výslechu odešla.“ – „Hrdě.“ – „Sledovala vás nějak tajná policie, byla jste si vědoma, že vás sledují?“ – „Oni mi to pak řekli, že u mě mají postavené u dveří hlídače a ti že se dívají na každého, kdo tam zvoní, že se ptají, proč ke mně jdou. Bylo to zcela zbytečné, já jsem nic pro Chartu nespolupracovala, nic jsem s nimi neměla a žila jsem v Českých Budějovicích, nikoli v Praze, kde ta Charta byla. Jejich úsilí nakonec zůstalo naprosto bez výsledků. Toho hlídače odvolali a řekli mi, že proti mně nic nemají.“ – „Oni vám také odposlouchávali telefon?“ – „Jo, to mi řekli, že mi to odposlouchávají. Mně to nevadilo, já jsem řekla: ‚Tím líp.‘“ – „Vyhrožovali vám?“ – „Vyhrožovali mi, že mi vezmou děti. To jsem věděla, že to není možné, že by je neměli kam dát. Tak jsem si z toho nic nedělala. Taky proč by mi je vzali, když jsem nic nedělala nikomu. Neměli na to svědky ani žádný fakt, nic.“

  • „Předseda svazu byl nějaký malíř-krajinář, Peterka se jmenoval, mohl to být ten Peterka. To byl tak dobromyslný pivař, takhle rozložitý, ohromně zanícený ctitel piva. Já jsem z toho neměla žádný špatný pocit. Říkal: ‚Ale soudružko, takhle vy nemůžete malovat, takhle to u nás nikdo nedělá.‘ A já jsem mu odpověděla: ‚No, právě proto to dělám správně, protože je to originální.‘“

  • „Měli jsme z toho všichni hrozný strach. Já vím, že jsem poslouchala rádio, které hlásilo postup a jak přiletěla letadla a jak z nich vyjíždějí tanky v Ruzyni. To jsem všecko slyšela v rádiu. A potom najednou to rádio bylo zastaveno a bylo ticho. A už ty zprávy nebyly. Už zůstal jenom strach. Tam se pak ozvala nějaká jiná stanice. To už byli jiní hlasatelé a hlásili něco jiného. Hlásili něco o bratrské pomoci.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 22.11.2019

    (audio)
    duration: 01:11:45
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Projevit svůj osobitý výraz

Dana Puchnarová (1978)
Dana Puchnarová (1978)
photo: ABS

Dana Puchnarová se narodila 22. ledna 1938 v Praze. Vzpomíná na válečné dětství prožité v pražských Dejvicích, na strach z pochodujících vojáků i ukrývání před nálety. Roku 1964 zde absolvovala Akademii výtvarných umění. V 60. letech prezentovala své obrazy na řadě výstav v Československu i na Západě. Od dob studií se stýkala s lidmi z disentu a undergroundu a účastnila se bytových seminářů. Její abstraktní tvorba nenašla na znormalizované výtvarné scéně uplatnění, možností vystavovat ubývalo. V roce 1969 se přestěhovala do Českých Budějovic, kde vedla kurzy výtvarné tvorby pro děti. Roku 1977 vyjádřila neveřejně svůj souhlas s Chartou 77. Zhruba šest měsíců ji intenzivně obtěžovala Státní bezpečnost. V té době zesílilo omezování výstav a zakázali jí pedagogickou činnost. Od roku 1990 působila dvanáct let jako pedagožka na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2020 žila Dana Puchnarová v Dobřichovicích u Prahy, kde stále tvořila.