Jarmila Procházková

* 1929

  • „Jednoho rána jsme se probudili a slyšeli jsme letadla, jak lítaly jedno za druhým na Ruzyňské letiště. Tak jsme nevěděli, co se děje. A druhého dne se z toho letiště rozjížděly tanky a děla přes naši vesničku po všech těch vesnicích. A když už se potom dalo říct, že je pokoj, začaly nálety. Strašně jsme se báli. Neměli jsme žádný úkryt. A tak otec udělal na zahrádce kryt. Nás bylo dost, zase jsme tam byli stísnění, bylo to hrozné. Navíc mamince se narodila holčička, tedy moje sestra, a té bylo sedm měsíců. A když jsme byli v tom krytu, tak maminka pro ni neměla nic připraveného, tak tam plakala.“

  • Full recordings
  • 1

    Zličín, 25.10.2013

    (audio)
    duration: 20:58
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Tatínka přemluvili ke vstupu do strany za štamprli. Chtěli ještě, aby přihlásil jednu dceru. No a on přihlásil mě.

Jarmila Procházková
Jarmila Procházková
photo: Archiv pamětnice, Lucie Klímová

Jarmila Procházková se narodila 20. ledna 1929 do chudé rodiny z Chýně o šesti sourozencích. Z dětství vzpomíná na život v nedostatku, tísnivé bydlení, nákupy potravin na dluh a to, jak se jejich rodinná situace zkomplikovala po smrti otce. Základní školu absolvovala v Chýni, vyšší třídy už pak vychodila v mnohatřídce v Hostivicích. Vzhledem k nedostatku rodinných financích se nemohla vyučit a musela začít pracovat, stejně jako všichni jejich sourozenci. Na počátku druhé světové války přes Chýni projížděly tanky a přistávala letadla na blízkém Ruzyňském letišti, otec musel vystavět na zahrádce kryt, ve kterém se při náletech celá rodina tísnila. Po válce s nástupem komunistické strany k moci její otec vstoupil do strany po přímluvě v hospodě a zapsal do ní i svou dceru Jarmilu. Tu členství příliš netrápilo, ale jen do chvíle, kdy její sestra nebyla z kádrových důvodů přijata ke studiu, tehdy odevzdala členskou knížku. Na počátku 50. let se seznámila se svým mužem a žili spolu až do jeho smrti roku 1990. Dnes žije paní Jarmila v Praze na Zličíně a její vzpomínky zpracovala v rámci soutěže Příběhy 20. století její pravnučka Lucie.