9 měsíců tvrdých výslechů v Uherském Hradišti
Download image
Jiří Procházka se narodil 11. září 1930 v Kroměříži. Otec byl sedlák, matka pečovala o domácnost, početná rodina (několik sourozenců a tři sirotci po otcově bratrovi) žila na statku. Po roce 1948 vinou kolektivizace přišli o pole i majetek, otec záhy nato zemřel. Po válce studoval Jiří obchodní akademii, odkud však byl kvůli svým protikomunistickým názorům a na základě udání spolužáka vyloučen. Pokusil se o útěk za hranice, v Železné Rudě ho ale zatkli. Strávil dva týdny ve vazbě v Klatovech, poté byl propuštěn, snad i díky zásahu generála Ludvíka Svobody, který žil v Kroměříži a byl v příbuzenském vztahu s Procházkovou rodinou. Po návratu do Kroměříže se Procházka zapojil do protikomunistické činnosti v ilegální skupině „Světlana“. Vyráběli a šířili letáky, Procházka inicioval plány na únos Ludvíka Svobody. Na jaře 1949 byla větší část skupiny, působící na Kroměřížsku, Vsetínsku a tehdy Gottwaldovsku, pozatýkána Státní bezpečností. Procházka tehdy pracoval coby účetní v novinách Mladá fronta v Praze, estébáci si pro něj do zaměstnání přišli až 28. října 1949. Nejprve byl několik dnů držen v Bartolomějské ulici, odtud ho převezli do obávané věznice v Uherském Hradišti, kde strávil téměř 9 měsíců. Během výslechů zažil bití i nelidské podmínky v přeplněných celách. Po celou dobu vazby neměl možnost kontaktu s příbuznými, svého advokáta, přiděleného ex offo, poznal až v den procesu. Veřejný soud se skupinou „Světlana, Jaromír Vrba a spol.“ proběhl za nenávistné atmosféry ve velkém kině ve Zlíně 18. září 1950. Státní soud Brno uznal 32 obžalovaných vinnými z velezrady a protistátní činnosti. Vynesl jeden trest smrti (Jaromír Vrba byl popraven před Vánocemi 1950), dva doživotní tresty a další tresty v rozmezí od 22 do čtyř let. Jiří Procházka odešel s 20 roky odnětí svobody a pozbytím občanských práv po dobu pěti let. Trest si odpykal na těžbě uranu a stavebních pracích v táborech Rovnost, Bytíz, Vojna, nakonec byl vězněn na Pankráci. Během internace v lágrech byl několikrát v korekci, onemocněl infekční žloutenkou, utrpěl i vážné zranění hlavy. Na lágru Vojna se kvůli nevyhovujícímu režimu účastnil protestní kolektivní hladovky, zažil i několik neúspěšných pokusů o útěky vězňů. Po deseti letech otrocké práce ho na podmínku propustili 14. srpna 1959 s padesáti korunami v kapse. Doma ho brzy čekal povolávací rozkaz na dvouletou vojnu. Protože však na základě rozsudku pozbyl na pět let občanských práv, vojáci ho nakonec odvedli až v roce 1965 k bývalým pracovním praporům PTP, tehdy Vojenským silničním stavbám. Po vojně pracoval jako pomocný technik u Pozemních staveb Praha. Oženil se. Do penze odešel z pozice technického náměstka ředitele Montovaných staveb v 90. letech, kdy byl rovněž plně rehabilitován Státním soudem Brno. Jiří Procházka se v roce 1968 stal členem Klubu angažovaných nestraníků. V roce 2012 byl oceněn jako účastník protikomunistického odboje.
