Jaromír Procházka

„Byl to inteligentní – samozřejmě – a vzdělaný člověk. On nás i učil to náboženství za války, za Protektorátu. To pamatuju, když jsem byl v takovém tom druhém nebo třetím postupném ročníku té obecné školy tenkrát, tak na konci – to bylo v roce, já nevím, 1943/1944, na konci školního roku. Říká: ,Naučím vás jednu písničku, která je z Fidlovačky, ze hry, jmenuje se Kde domov můj.' Byla to písnička ze hry, my jsme se ji naučili a na konci toho roku jsme zpívali, kde on hrál na housle, jako všichni dneska, a hrál Kde domov můj a my jsme zpívali. Bylo to na konci školního roku ve čtyřicátém třetím a čtyřicátém čtvrtém, to si pamatuju."

„Ty [kontroly statku během Protektorátu] pamatuju velice dobře, ty vojáky i ty gestapáky. Vždycky přišli dva Němci a třeba Čech, anebo přišli dva Němci a jeden byl Sudeťák, a ty kontroly byly přísné. Jenže naši lidi byli už takoví, že si říkali: ,Heleď, mluvilo se o tom, že příští týden budou kontroly, ale nevíme kde.´ Tak všichni byli ve střehu. Oni přišli, ale mezi nimi chodili i ti Němci, i Češi, ti tomu hospodářství rozuměli. Přijeli, já nevím, s nějakým tím autem německým, třeba mercedesem, zastavili u vrat, vystoupili gestapáci nebo... no těch wehrmachťáků moc nebylo. To byli ti kriplové takoví, kteří přišli zranění z fronty. Ze dvora nikdo nesměl, do dvora taky ne, a začala kontrola. Počítaly se slepice, počítala se prasata, počítaly se husy, počítaly se kozy, počítali se koně, krávy, všechno. Všechno se muselo zapsat. To třeba proběhla kontrola v pondělí a nepřišli měsíc dva. Anebo proběhla v pondělí a najednou se tam další pondělí objevila další kontrola.“