Jaromír Procházka

* 1937

  • „No a snad druhý den, to si pamatuju, tam přijela do dvora dvě auta, vyskákali, tenkrát to byla Veřejná bezpečnost. Měli rudé pásky, nějací chlapi v kabátech, a Veřejná bezpečnost se samopaly. A otec zrovna byl v maštali a něco tam dělal s vidlemi, krmil tam koně, dával jim za žebřík. Oni šli k nám a naše matka říkala: ,Ne, není tu, on má práci, on je v maštali anebo je v kravíně.´ Tak šli za ním a že ho jdou zatknout a že půjde s nimi a že našli nějaké důkazy o tom, že se choval protistátně. A on jim vynadal, že je to blbost, on že je vlastenec a sokol a pro národ tady pěstuje už od mládí a bude to pěstovat dál. Jo, a oni řekli: ,Ne, půjdete s námi.´ On vzal ty vidle a teď proti nim vyběhl. Tak oni utíkali přes ten dvůr, ten mohl mít takových, to byl statek, tak tam takových sto metrů. Ta auta stála u vrat, tak běželi k těm vratům a začali křičet na ty policajty: 'Pomoc! Pomoc!' Oni natáhli samopaly a běželi proti tomu otci a on na ně křikl: ,Jestli nezdrhnete odsud, koukejte pryč, tak vás tady propíchnu.´ A letěl po tom jednom, ten uskočil. Já nevím, snad by ho propíchl – nepropíchl, já nevím. Tak naskákali do aut a odjeli.“

  • „Byl to inteligentní – samozřejmě – a vzdělaný člověk. On nás i učil to náboženství za války, za Protektorátu. To pamatuju, když jsem byl v takovém tom druhém nebo třetím postupném ročníku té obecné školy tenkrát, tak na konci – to bylo v roce, já nevím, 1943/1944, na konci školního roku. Říká: ,Naučím vás jednu písničku, která je z Fidlovačky, ze hry, jmenuje se Kde domov můj.' Byla to písnička ze hry, my jsme se ji naučili a na konci toho roku jsme zpívali, kde on hrál na housle, jako všichni dneska, a hrál Kde domov můj a my jsme zpívali. Bylo to na konci školního roku ve čtyřicátém třetím a čtyřicátém čtvrtém, to si pamatuju."

  • „Ty [kontroly statku během Protektorátu] pamatuju velice dobře, ty vojáky i ty gestapáky. Vždycky přišli dva Němci a třeba Čech, anebo přišli dva Němci a jeden byl Sudeťák, a ty kontroly byly přísné. Jenže naši lidi byli už takoví, že si říkali: ,Heleď, mluvilo se o tom, že příští týden budou kontroly, ale nevíme kde.´ Tak všichni byli ve střehu. Oni přišli, ale mezi nimi chodili i ti Němci, i Češi, ti tomu hospodářství rozuměli. Přijeli, já nevím, s nějakým tím autem německým, třeba mercedesem, zastavili u vrat, vystoupili gestapáci nebo... no těch wehrmachťáků moc nebylo. To byli ti kriplové takoví, kteří přišli zranění z fronty. Ze dvora nikdo nesměl, do dvora taky ne, a začala kontrola. Počítaly se slepice, počítala se prasata, počítaly se husy, počítaly se kozy, počítali se koně, krávy, všechno. Všechno se muselo zapsat. To třeba proběhla kontrola v pondělí a nepřišli měsíc dva. Anebo proběhla v pondělí a najednou se tam další pondělí objevila další kontrola.“

  • Full recordings
  • 1

    Kutná Hora, 19.10.2024

    (audio)
    duration: 01:05:25
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 12.03.2025

    (audio)
    duration: 02:01:45
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 16.05.2025

    (audio)
    duration: 03:27:26
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

„Jak by nám někdo mohl sebrat naši půdu?“ divil se otec

Na vojně, 10. března 1953
Na vojně, 10. března 1953
photo: Archiv pamětníka

Jaromír Procházka se narodil 27. dubna 1937 v Kutné Hoře Amálii a Gustavu Procházkovým. Jeho rodiče měli v Neškaredicích (dnes součást Kutné Hory) statek s asi 80 hektary půdy. Za druhé světové války rodina tajně pomáhala lidem z měst, kteří neměli k naturáliím tak snadný přístup. Na konci druhé světové války bydlel u Procházkových sovětský důstojník, který jim ukradl majetek. Po roce 1948 otčím Jan Vosečka odmítal vstup do jednotného zemědělského družstva (JZD). Následující více než dva roky strávil v jáchymovských uranových dolech. Rodinu ze statku vystěhovali a sebrali jim téměř veškerý majetek. Jaromír Procházka měl jakožto nevlastní syn kulaka problém s přijetím na střední školu. Mohl se jen vyučit horníkem v Příbrami. Po ukončení učebního oboru, nastoupil do kutnohorských dolů na Kaňku, později pracoval také v dolech na Kladně. V letech 1964 a 1965 se opakovaně pokoušel o přijetí na FAMU. Nakonec ho přijali na obor umělecká fotografie na Pražské konzervatoři. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy dění v Kutné Hoře fotograficky dokumentoval a dostal se do dramatické situace. V dalších letech se stal profesionálním fotografem v kutnohorském okrese a zachytil řadu dalších klíčových momentů. Pracoval pro média i další podniky. Fotograficky zachytil dění během generální stávky v roce 1989. V roce 2025 žil v Kutné Hoře.