Člověk má svůj osud vzít vážně
Download image
Petr Pospíchal se narodil 16. dubna 1960 v Brně. Díky svému staršímu spolužákovi Martinu Šimsovi získal již na učilišti přístup k samizdatovým materiálům. V prvních týdnech roku 1977 se seznámil s prohlášením Charty 77, dokument opsal a dál šířil. V březnu 1977 se zúčastnil pohřbu Jana Patočky, bezprostředně poté začal pravidelně jezdit do Prahy a do konce roku se seznámil téměř se všemi předními chartisty. Od jara 1977 do Brna pašoval samizdatové publikace a za pomoci pražských intelektuálů zde organizoval neveřejné kulturní akce. V říjnu 1977 byl předvolán na svůj první výslech, navzdory nátlaku StB však dál pokračoval v disidentských aktivitách; 4. května 1978 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k jedenácti měsícům vězení. Krátce po propuštění se zapojil do činnosti VONSu a musel opět čelit silnému tlaku ze strany StB. Během základní vojenské služby se kvůli svým politickým aktivitám stal terčem ostré šikany, po jedenácti měsících u armády byl zatčen a ve zmanipulovaném řízení odsouzen k osmnácti měsícům vězení. Po propuštění začal opět spolupracovat s VONSem a znovu se stal terčem policejního pronásledování. V polovině 80. let inicioval obnovení vztahů českého disentu s polským hnutím Solidarność, kvůli těmto aktivitám byl v lednu 1987 zatčen potřetí a obviněn z podvracení republiky; proces byl nakonec pozastaven a Petr Pospíchal propuštěn na svobodu. V roce 1988 se zasloužil o vznik Východoevropské informační agentury a až do sametové revoluce pomáhal zajišťovat její fungování. Do konce června 1990 pak byl členem nejužšího vedení Koordinačního centra Občanského fóra. Posléze pracoval v Kanceláří prezidenta republiky na pozici zástupce ředitele sekce zahraniční politiky (1990-1992), byl historicky prvním velvyslancem České republiky Bulharsku (1992-1998), působil jako poradce ministra zahraničních věcí (2002-2003), zasedal v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a od května 2003 do února 2006 byl jejím předsedou. V současné době předsedá Programové radě Česko-polského fóra, věnuje se poradenské činnosti a jako publicista spolupracuje s Deníkem Referendum i s jinými médii
