Jaromír Pomahač

* 1940

  • „Samozřejmě jako chlap jsem toužil po autu. Tak jsem si našetřil. Tak jsem musel 20 000 vinkulovat. Tady byla mototechna na Vinohradech, tak tam jsem musel složit 20 000, vinkulovat ve prospěch mototechny. Dva roky jsem čekal na to auto, takže jsem dva roky chodil se tam dívat, na pořadí, kdy na mě vyjde. Na to jsem čekal dva roky. A potom jsem šel stát frontu do Vysočan a tam jsem dostal auto. Ne dostal! Tenkrát stálo asi 49 000. Byla to Škoda 100.”

  • „No to si pamatuji. To jsme zrovna jeli do Děčína. S tetou jsme jeli do Hřenska se podívat a zastihlo nás to ve vlaku, ta měnová reforma. Vím, že v Hřensku když jsme byli, tak tam lidi házeli papírové peníze do studánek a do potoků. A vím, že stál třeba padesát korun rohlík, na tehdejší to bylo! Když tehdy rohlík stál třicet haléřů, a potom v té měně stál padesát korun. Lidi se zbavovali různě peněz, co měli, nic nebylo k dostání, všechno se vykoupilo.”

  • „Protože to byla taková obrovská síla vnitřní, že to by prostě nezvládl nikdo už dneska. To by museli vystřílet celou Prahu, když se to tak vezme. Když si dovedete představit plnou Letenskou pláň. To byl obrovskej dav. To byl plnej Václavák, ani se tam na Václavák nevešli lidi, byli v těch postranních ulicích. To byl obrovskej dav, to prostě už nebylo možný. Ono se říká, že za Prahou byla připravená milice, ale nikdo už si na to netroufl v tý době. Já nevím, to by dopadlo úplně hrozně. To by byla bratrovražda, to by prostě bylo.“

  • „Můj táta byl obchodník, takže měl takovou antikomunistickou náladu, strašně. Takže byl... třeba mi zakazoval Pionýra a tak dále. A to si pamatuju, že když byl v tom jedenapadesátém, dvaapadesátém roce proces s doktorkou Horákovou, tak táta to poslouchal v rádiu. To nebyla televize, nic, jenom se poslouchalo rádio. A teď táta ladil ještě Svobodnou Evropu a teď ještě takový zmatený to bylo. Pro mě to bylo strašně zmatený, ale pamatuju si, že táta strašně nadával, že jsou to vrazi, protože odsoudili k smrti ženskou. To se nikdy ve světě nestalo.“

  • „Tak mě vzal na kolo a jeli jsme se tam podívat, a když jsme se blížili k tomu nádraží, tak najednou kotláři, letadla. Tomu se říkalo kotláři, to byly takový stíhačky, který prostě měly za úkol zničit lokomotivu, takže ten kotel jim prostřelily a ta mašina byla kaput, ta byla prostě neschopná jízdy. A oni vždycky tak houkali divně, to houkali, a pak udělali nálet. A náš táta, můj táta, teda, mě shodil z kola do škarpy a zalehl mě. To si pamatuju jako dneska.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 12.06.2018

    (audio)
    duration: 46:33
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    ED studio Praha, 05.06.2021

    (audio)
    duration: 46:12
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Když hraje hymna, tak mi vytrysknou slzy

Jaromír Pomahač na vojně, Praha, 1960
Jaromír Pomahač na vojně, Praha, 1960
photo: archiv Jaromíra Pomahače

Jaromír Pomahač se narodil 8. prosince 1940 v Praze. Na konci druhé světové války zažil nálety tzv. kotlářů u nádraží v Malešicích, pád letadla do potoka Rokytky v Hrdlořezech či bombardování Vysočan. Byl svědkem přestřelky jednotek generála Vlasova s německými vojáky. V roce 1948 se účastnil XI. všesokolského sletu. Rodiče pracovali v hokynářství, které v roce 1948 dobrovolně zrušili. Později však nedělnický původ přispěl k nepřijetí pamětníka na školu. Vyučil se soustružníkem a celý život pracoval v podniku Technometra Radotín. Otec v padesátých letech dobrovolně odešel na dva roky pracovat na rypadle v dole v Ervěnicích, aby rodina mohla získat v Praze byt. Až do vojny hrál závodně fotbal za Dynamo Motol. Vojnu absolvoval u Pohraniční a Vnitřní stráže převážně jako řidič na velitelství v Praze. Kvůli takzvané druhé berlínské krizi musel na vojně zůstat o tři měsíce déle. Protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Účastnil se také pohřbu Jana Palacha. Po srpnu 1968 vystoupil z tehdejších odborů, Revolučního odborového hnutí (ROH). V Technometře se podílel na výrobě podvozků pro letadla L-29 Delfín a L-39 Albatros. Vychoval s manželkou dvě dcery. V červnu 2021 žil v Praze.