Marie Pištěková

* 1955

  • „Byli jsme předvolaní sekretářkou pana ředitele do jeho kabinetu, kde už byl pan farář, tenkrát mladý vysvěcený jáhen. Byli jsme tam snad tři, nebo čtyři. Později tam chodily hlavně mé sestry. První hodina byla taková: ten mladý jáhen tam seděl, pan ředitel seděl kousek za ním u svého stolu. Byla tam někde i sekretářka. A když jsme přišli, měl připravený výkres a začal malovat džbány. A potom nám vyprávěl první zázrak Kristův v Galilei. Od těch džbánů to začalo. Občas jsem mžikla očkem na pana ředitele, který velice pozorně poslouchal. Vyprávěl vždycky základy evangelia a rozváděl to. A tenkrát nám maloval džbány a ukazoval, jak Kristus proměnil v Káně Galilejské vodu ve víno. Takto mi utkvěla v paměti první hodina náboženství. Zázrakem v Galilei to začalo.“

  • „Byli jsme tady hlídáni. Dívali se na nás jako mikroskopem. Struktury měli perfektní jako pavučiny. Spolupracovníky měli asi všude. Dokázali si je získat strachem. Strach jim svazoval srdce, hlavu i ruce. Dodnes nevím, kdo konkrétně třeba hlídal nás, ale vím, že jsme hlídáni byli.“

  • „První představení v Paříži, to bylo ještě v češtině pro emigranty, jsem odehrála asi v roce 1993. Mé přátelství s emigranty, kteří byli Johankou nadšeni, se posléze prohlubovalo a oni mi tu hru přeložili do francouzštiny s tím, že když se to naučím hrát ve francouzštině, uspořádají mi turné po Francii. Byla jsem pro. Byla to šílenost naučit se hru zpaměti bez znalosti jazyka a hodinu a půl to prožívat na scéně se vším všudy. Jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla. A vydrželo to až do roku 2012. Ve Francii jsme to hráli všude, kde se dalo.“

  • „Když jsem studovala na JAMU, hra pro jednoho herce o Johance už byla připravená, uměla jsem ji zpaměti. Ale řešila jsem otázku, kde ji mám hrát. Mým snem bylo založit si vlastní divadlo. To se mi pak podařilo až ve Francii. Tenkrát za totality to byl můj největší sen. Mít vlastní divadlo pro jednoho herce, nebýt vázána na nic a nikoho, jen na sebe, popřípadě mít nějakého technika, který mi bude pouštět hudbu a dělat světla.“

  • Full recordings
  • 1

    v Ostravě, 18.04.2019

    (audio)
    duration: 03:30:17
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Ostrava, 21.06.2019

    (audio)
    duration: 02:53:20
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Za totality jsem si připadala jako rybka v akváriu s otrávenou vodou, ze kterého nemůžu ven

Marie Pištěková v představení Poslední noc Johanky z Arku / pravděpodobně začátek 80. let
Marie Pištěková v představení Poslední noc Johanky z Arku / pravděpodobně začátek 80. let
photo: archiv Marie Pištěkové

Marie Pištěková se narodila 4. února 1955 v Ostravě v katolické rodině. Otec pracoval v Moravských chemických závodech. Měla pět sourozenců. Od dětství ji zajímalo divadlo, malování a hudba. Zpívala a hrála na kytaru v katolických sborech i v křesťanské bigbeatové skupině. Učila se zpěv a herectví na lidové konzervatoři. Po gymnáziu se neúspěšně hlásila na divadelní akademii v Praze. Působila v operetním sboru divadla v Teplicích. Pod vlivem knihy Svatá Jana od G. B. Shawa napsala hru pro jednoho herce Poslední noc Johanky z Arku. V roce 1978 byla přijata na Janáčkovu akademii v Brně. Od roku 1979 hrála svou hru o Johance na tajných i legálních představeních po celém Československu. Účastnila se teologických přednášek a setkání podzemní církve vedené salesiány. Hrála v činoherních souborech v Českém Těšíně a v Jihlavě. Poté učila na lidové škole umění v Olomouci a na lidové konzervatoři v Ostravě. Začátkem 90. let se naučila hru o Janě z Arku francouzsky a začala ji hrát ve Francii. Získala stipendium v Bretani, kam se přestěhovala. Založila tam vlastní divadlo a začala učit herectví.