Václav Petr

* 1935

  • „Mám na to vzpomínku velkou, protože jsme akorát na kurtu dohráli tenisový turnaj, vždycky jsme to zapili. Tak jsme to tehdy také zapili a najednou byla zpráva, že tady jsou Rusové. To je vzpomínka úplně děsná. Nikdo nic nevěděl. Nevím, možná jsem byl hloupý, ale druhý den jsem jel do práce. Oni nás vyloženě okupovali a já normálně jel do práce. Protože nikdo nevěděl, co se děje, nebyly žádné informace. Vzpomínám na to jako na jeden z nejhorších dnů v mém životě. Nebylo to nic, co by jakýkoli člověk mohl schvalovat.“

  • „Za války jsme se odstěhovali do Srbska, kde jsme měli zděnou chatu. Měla sklep i první patro, malá chata, deset krát deset metrů. Vedle byla taková super vila. Přijela tam německá organizace a Němci to Srbsko u Berouna ovládli. Zřejmě tam chtěli těžit, jsou tam dva lomy. Část posádky zůstala s veliteli, kteří se ubytovali na takovém zámečku, je u závor, když se jede Srbskem z Tetína dolů. Podle frček, které měli na rameni, bylo vidět, že ti s větším počtem frček byli ve vile a chaty obsadili ti, kteří jich měli méně. My jsme bydleli ve sklepě, oni nad námi. Zajímavé je, že jak bylo vše, co Němci dělali, špatné, tak ti, kteří tam dva tři roky bydleli, měli děti a byli to celkem normální lidi. Kdyby asi někdo písknul, vzali by pušku a šli nás zastřelit, ale jinak se nechovali jako vládci Evropy. Takže to prošlo, ten náš pobyt.“

  • „Když jsem tam přišel, byla to moderní elektrárna. Ale špatná zpráva pro obyvatelstvo okolo byla pokaždé, když jsme přijali dodávku uhlí a roztopili kotle. Tak vůbec nebylo vidět. Je tam takový kopec, Farkáň, je vidět ze silnice. Baráky na něm v kouři od nás vůbec nebyly vidět. Když jsme šli do práce, ženské na nás hulákaly z oken, že nemůžou ani větrat. Pak se musel změnit dodavatel uhlí, opravdu to byla ostuda, když ten kouř vanul zrovna ve směru od kolejí na Farkáň. Ti lidé si tam tehdy užili.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 16.06.2015

    (audio)
    duration: 01:12:46
    media recorded in project Místa paměti
Full recordings are available only for logged users.

Přesvědčených komunistů bylo méně než nás, kteří jsme je neměli rádi

Václav Petr
Václav Petr
photo: archiv Post Bellum

Václav Petr se narodil 15. srpna 1935. Jeho otec, krejčí a náčelník Sokola, v padesátých letech dával najevo nespokojenost s komunistickým režimem, a skončil proto ve vězení. Po studiu chemické průmyslovky a krátké práci v Tatrovce nastoupil pamětník do továrny Waltrovka v Praze, která později dostala název Motorlet. Pracoval tam v laboratoři při kontrole materiálu, z něhož se vyráběly součástky letadel. Ve Waltrovce prožil celý další život. Zažil tam prvomájové průvody, kontroly ze Sovětského svazu, ale i příjemnou stránku života za socialismu: možnosti levné podnikové rekreace a sportování. Nikdy nevstoupil do komunistické strany.