Hana Pavelková

* 1930  

  • „Já jsem šla zrovna… nesla jsem mu oběd. A on už byl z tý dílny venku, na můstku stál. Já říkám: ‚Tati, tady máš oběd.‘ On říká: ,No jo, oběd.‘ Esesáci už ho vedli. Ještě měl na hlavě tu masaryčku. Říkám, člověk byl tak blbej, že se s ním nerozloučil.“ (pláče) – „To jste nemohla vědět, že ho už neuvidíte.“ – „Ti Němci přišli k nám domů, do bytu. A maminka říkala: ,Ne, byli úplně…‘ Viděli tu jednu díru a byli úplně fit. Jeden Němec říkal: ,Schweinerei, Schweinerei.‘ Maminka honem schovala za dveře šicí stroj, aby jí ho nevzali. A jinak… To víte. Já byla blbec.“

  • „Pamatuju si, že v Praze někde v kostele bylo asi sedm těch partyzánů nebo jak se tomu říkalo. To bylo ještě za Němců. Můj strejda byl u hasičů a musel jít do toho kostela ty partyzány utopit. Oni se tam postříleli, aby se nedostali… To si pamatuju. Bylo to někde v Praze v nějakém kostele. To jsme se tam chodili dívat. Raději se, chudáci, zastřelili, aby je Němci nedostali.“

  • „Když ho zatýkali, když všechny sousedy zatýkali, táta řekl: ,Mámo, já budu poslední.‘ A taky byl poslední. Už nikdo nešel.“ – „V kterým roce ho zatkli?“ – „Ve dvaačtyřicátým. To jsem mu nesla akorát oběd na tu Bílou horu, ale už jsem ho potkala na chodníku, už ho ti esesáci vedli. A ti esesáci šli domů, k mamince. Maminka říkala, že byli docela slušní. Jenom se podívali na byt a říkali, že to není možný, že takhle bydlíme. Tátu zatkli 24. června a 30. ho popravili. A maminka potom…“ – „A mezitím už jste ho neviděli?“ – „Ne, to už jsme ho neviděli, protože ho zavřeli do Kobylis a za šest dní ho popravili.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 06.03.2019

    (audio)
    duration: 01:24:46
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Nevěděla jsem, že ten den vidím tatínka naposled

Hana Pavelková při natáčení
Hana Pavelková při natáčení
photo: natáčení Post Bellum

Hana Pavelková se narodila 19. května 1930 v rodině zámečníka Františka Mandyse v Řepích. Dětství prožila v bídě, z devíti sourozenců přežili celkem tři a často trpěli hlady. Její otec se za války zapojil do odboje, společně s Josefem Líkařem a Václavem Řehákem vyráběli výbušniny pro odbojovou organizaci Obrana národa. Byl zatčen a společně s nimi popraven na kobyliské střelnici. Hana Pavelková ani její matka však o otcově odbojové činnosti téměř nic nevěděly. Po válce dokončila základní vzdělání a prodávala v pekařství. V roce 1947 se vdala a brzy se jí narodili dva synové. Pracovala jako uklízečka ve výzkumném ústavu, později prodávala v kantýně a ve spotřebním družstvu Včela.