Hana Panušková

* 1940

  • „Sestra se dostala k práci uklízečky v nemocnici. To bylo velké terno, že se tam dostala. Alespoň si mohla na tu parádu něco vydělat. A jak [tam tak jednou] v té nemocnici šůrovala, zakýval na ni nějaký nemocný člověk. Ona k němu šla, poznala ho a on jí řekl: ‚Boženko, prosím tě, odpusť mi, že jsem udal vašeho tatínka.‘ [Ten člověk] nemohl umřít…“

  • „Do Miřenic, do té vesničky, přijelo loutkové divadlo. Vedl ho nějaký umělec. Jmenoval se pan Hlinka. A tenkrát, asi v tom pětapadesátém, byla hrozně krutá zima. A on se tam zdržoval poměrně dost dlouho. Měl asi čtyřčlennou rodinu. Hráli pro nás to divadlo. Z každého domu [se]někdo šel [podívat], protože to pro ty lidi bylo takové zpestření života. Televize tenkrát ještě nebyla. A na tohleto divadlo jsme se všichni večer těšili. On měl vstup asi tři koruny. Tak jsme vždycky prodali nějaká vajíčka, abychom mohli do hospody na to jeho představení. Hrával takové docela úsměvné kusy. Dával třeba Paní Marjánku, matku pluku. Byl zvláštní… Byl snad vyučený krejčí. Na těch loutkách měl nádherné kostýmy. [Obzvlášť] ta loutka markytánky byla krásně oblečená a ta jedna sousedka tam pořád říkala: ‚Ta je hezká!‘ Ti lidi se do toho tak vžili. [Ty loutky] měly dost velké postavy. No, bylo to kouzelné. Nebo jsme si kolikrát dělali legraci, když tam byl plakát: ‚Drama lásky – Večer v olšinách…‘“

  • „Protože jsme měli prasata, tak tatínek si jedno to prasátko zabil. Nenahlásili jsme to. Zabil si ho takzvaně načerno. Nedostali jsme povolení k tomu si ho zabít, protože neměl splněné dodávky. Měl dát asi čtyřicet metráků pšenice, což byla na nás velká dodávka, kterou on těžko mohl splnit. A někdo ho udal… Udal ho člověk ze vsi a tatínek musel na osm měsíců na Bory. Nastoupil v říjnu. Měli jsme koně, měli jsme maštal plnou dobytka. A maminka na to zůstala sama [ještě] se mnou. Já jsem byla [ze sourozenců] nejstarší.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 12.02.2020

    (audio)
    duration: 02:33:14
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Kolektivizace znesvářila vesnický lid a zničila krajinu

Hana Panušková v časech svého mládí
Hana Panušková v časech svého mládí
photo: archiv pamětnice

Hana Panušková, dívčím jménem Melková, se narodila 14. května 1940 v Miřenicích na Klatovsku do rodiny největšího sedláka v kraji. Pamatuje nálety na konci druhé světové války, německé vojáky a také příchod Američanů. Do Miřenic dorazili 5. května 1945 a zůstali asi pět dní, bydleli ve vyklizené hasičské zbrojnici. Do roku 1954 chodila do měšťanky do zámku v Nalžovských horách, ve kterém vznikla škola. Téhož roku byl na osm měsíců za zabití prasete načerno uvězněn její tatínek Josef Melka. Šlo ale spíše o záminku. Udal ho soused, který na smrtelné posteli prosil Haninu sestru o odpuštění. Otec si trest odpykával v borské věznici, maminka tak s dětmi zůstala sama. V hospodářství jí pomáhala právě Hana, která byla ze tří sourozenců nejstarší. Nemohla se tedy stát učitelkou v mateřské školce, jak si vysnila. Hospodářství ale netrvalo dlouho, rodinu přinutili vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Hana se 10. června 1961 provdala za bývalého vězně komunistického režimu Miroslava Panušku z rodiny úspěšného řezníka. Za údajné podrývání republiky a spolupráci se Západem si v komunistických lágrech odseděl pět let. Ve vězení skončili i jeho dědeček a bratr. Panuškovi se přestěhovali do Sušice, manžel Miroslav pracoval u stavebního podniku a později s Hanou prodával v obchodech. Po sametové revoluci začala Hana podnikat v obchodu Domácí potřeby, kde vydržela až do svých pětasedmdesáti let.