Hana Palcová

* 1946

  • „Tak nasadil ještě vyšší laťku a říkal: ‚Vy máte dítě, viďte? A to dítě nemusí přijít domů.‘ A já říkám: ‚Proč by nepřišel domů? On je slušnej kluk.‘ On byl teda v první třídě. [Vyšetřovatel StB]: ‚Nedojde domů, protože ho něco přejede!‘“

  • „Měli jsme na filozofii profesora Karla Máchu a ten se chtěl rehabilitovat, anebo ho k tomu dostrkali, že ve velké aule Karolina měl mluvit na téma Lenin. Lenin měl nějaké výročí zřejmě v té době, takže mu nezbylo než se toho nějak zhostit, takže nás nahnali do té auly a teď tam předstoupil ten Mácha a řekl: ‚Vladimir Iljič Lenin – takový vzor!‘ A rozbrečel se. A ticho. On se vůbec nemohl dát dohromady... My jsme se zvedli a odcházeli jsme a řekli jsme si: ‚To bylo krátký.‘ On pak emigroval, protože ho šíleně deptali estébáci, odposlech mu dali do bytu, ten měl šílenou historii, ale nakonec emigroval.“

  • „Muselo to být dost brzy, co jsem to [Chartu 77] viděla, a říkala jsem: To je ono, to je přesně ono, na to jsme celou dobu čekali! Odvolání se na Helsinské dohody a na ten odstavec třetí, co se týče lidských práv… Řekla jsem: ‚Dej mi tužku‘, ale ten kolega povídal: ‚Ne, ne, ne, nepodepisuj to! Máš malé dítě, nedělej to!‘ To muselo být dost brzy, někdy v lednu ještě…“

  • „A tam byl tank, no tak my šly k němu a říkaly jsme: ‚Běžte zpátky, tady se nic neděje… (To jsme dělaly furt.) Tady žádná kontrarevoluce není, to vás špatně informovali, jeďte domů.‘ A oni se začali chovat velmi nevlídně, nějaký další tank nebo jiné vozidlo se na nás rozjelo, a přiběhl k nám nějaký pán a volal: ‚Vy jste se zbláznily, holky, pojďte, než to do vás naperou!‘ A odtáhl nás do podloubí, kde nás tam mezi lidmi zastrkal.“

  • „Já jsem říkala: ‚Ne, já se musím vrátit! Já se musím vrátit! Tam je můj domov, tam se musím vrátit!‘ Oni říkali: ‚Nebuď labuť! Podívej, tady je mapa. Tady nás Rusové začínají obklopovat.‘ To byl červen šedesát osm. A ten Jimmy říkal: ‚Ty si myslíš, že vás nechají jen tak? To ses zbláznila. Ti vás budou okupovat! A bude to brzo.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 21.10.2019

    (audio)
    duration: 01:43:21
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 28.01.2020

    (audio)
    duration: 01:32:27
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 02.03.2020

    (audio)
    duration: 01:29:10
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Domů ji dvakrát přivedla naděje ve svobodu a vlastenectví

Hana Palcová, USA 1968
Hana Palcová, USA 1968
photo: archiv pamětníka

Hana Palcová, rozená Škarpíšková, se narodila 4. prosince 1946 v Praze-Bubenči do učitelské rodiny. V šesti letech jí zemřela matka Zora a otec Vladimír se podruhé oženil. Vystudovala zdravotnickou školu a později obor sociologie na Filozofické fakultě UK. V květnu 1968 byla pozvána na několik týdnů do Spojených států amerických. Na univerzitě v Gainesville pak měla možnost studentům politologie referovat o životě v socialistickém Československu. Krátce po návratu zažila invazi vojsk Varšavské smlouvy. Pracovala tehdy ve státní umělecké agentuře Pragokoncert, později působila jako kurátorka pro romské (tehdejší mluvou cikánské) obyvatelstvo. Seznámila se s prohlášením Charty 77, ale kolegové ji od podpisu odradili. Přesto se poté, co přišla o zaměstnání a navázala kontakt s cestovatelem Jiřím Hanzelkou, dostala do hledáčku komunistické Státní bezpečnosti a absolvovala výslechy, kde jí vyhrožovali. S manželem Miloslavem Palcem se rozhodli pro emigraci. Na Vánoce roku 1979 Hana s devítiletým synem vycestovala do Rakouska, kam za nimi zanedlouho přicestoval i Milan. Útočiště našli u rakouských přátel, se kterými se seznámili v Československu. V červnu roku 1980 odjeli do Spojených států amerických. V letech 1986 až 1996 pamětnice působila jako hlasatelka a redaktorka v československé redakci rozhlasové stanice Hlas Ameriky. V 90. letech se rodina vrátila do původní vlasti.