The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Květa Pacovská (* 1928  †︎ 2023)

Knížka má být spotřebována

  • narozena 28. července 1928 v Praze

  • za války zahynul její tatínek, nemohla studovat

  • absolvovala VŠUP pod vedením Emila Filly

  • od 50. let se živila ilustrací

  • dlouhodobě se zabývá i malbou, grafikou, sochou

  • od 80. let je významně oceňována v zahraničí, mj. v jihovýchodní Asii

  • v roce 1992 jí byla udělena prestižní ilustrátorská Cena Hanse Christiana Andersena

  • zemřela 6. února 2023

Květa Pacovská se narodila 28. července 1928 v pražských Dejvicích, kde bydlí dodnes. Její tatínek Oto byl operním zpěvákem a maminka Alžběta po vystudování vysoké školy učitelkou francouzštiny a angličtiny. Květa Pacovská vzpomíná, že její rodiče často cestovali do zahraničí. Její tatínek byl členem Umělecké besedy (dnešní Divadlo na Prádle), takže vyrůstala ve významném centru prvorepublikového kulturního dění. O životě během druhé světové války, během které zahynul její tatínek, nechce příliš mluvit: „Je to takové smutné období a já smutné věci moc ráda nerozvádím.“

Květa Pacovská nastoupila na gymnázium v Dejvicích, ale školu musela v období protektorátu z blíže neurčených důvodů opustit. Od nejmladších let se projevovalo její výtvarné nadání. „Milovala jsem pěkné věci. Nejdřív jsem je vyráběla s mojí milou babičkou, potom jsem je začala dělat taky sama,“ říká k tomu. U babičky dokonce rok bydlela. Na společné pletení vánoček dnes vzpomíná jako na své první sochy. Brzy si oblíbila knížky pro děti i pro dospělé.

Studium a ilustrátorské začátky

Po válce se Květa Pacovská původně chtěla vrátit na gymnázium, ale poté si to rozmyslela a nastoupila na státní grafickou školu. „Tam se mi moc líbilo,“ vzpomíná. Jejím třídním profesorem byl akademický malíř Karel Tondl. Přesto se po dvou letech rozhodla školu opustit a pokusit se splnit si sen – dostat se na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Sem byla přijata už v roce 1947. Specializovala se na malbu pod vedením Emila Filly. „Byl to velký filozof, kolorista a já si ho vážím jako jednoho z našich předních výtvarníků. Dával nám recept – začněte pracovat a inspirace přijde.“ Tíživou společenskou atmosféru po únorovém převratu pamětnice prakticky neprožívala. „Já jsem se do politiky nikdy příliš nemontovala. Šlo to úplně mimo mě a věnovala jsem se jenom umění.“

Brzy po dokončení školy se Květě Pacovské s jejím manželem, výtvarníkem Milanem Grygarem, narodily dvě děti. Zároveň se začala živit jako ilustrátorka dětských knih. První nabídku dostala od redaktora Státního nakladatelství dětské knihy, který sháněl někoho, kdo by zvládl ilustrovat dadaisticky laděnou dětskou knihu. V roce 1964 ilustrovala Pohádky z bramborových řádků Carla Sandburga. „To je takový skvost, že jsem se cítila poctěna, že mohu tuhle knížku ilustrovat.“ Některé její práce nebyly v té době přijímané, neboť byly považovány za příliš moderní a pro děti nesrozumitelné. Dlouhou dobu pamětnice neměla vlastní ateliér, a tvořila tak doma v kuchyni a ve sklepě.

Výstavy a zahraniční úspěchy

V roce 1961 měla jednu z prvních samostatných výstav na pražském Karlově náměstí. Vystavovala zde své grafiky – lepty a suché jehly. „Pokud tu ještě budu, myslím, že bych tyhle věci měla ještě jednou vystavit, protože si jich sama považuji,“ říká. Později se vedle knižní ilustrace věnovala především abstraktní malbě. Mezi lety 1961 a 1970 nevystavovala. „To, co jsem tvořila, se moc nenosilo a nebylo to v popředí zájmu,“ vysvětluje Květa Pacovská dnes. V šedesátých letech mimo výtvarné tvorby také psala vlastní texty, o jejichž vydání v poslední době projevilo zájem hned několik nakladatelů. Tání v období Pražského jara chápala především jako otevření možností dělat hezké věci.

Roku 1983 získala Zlaté jablko na Bienále ilustrací Bratislava, díky čemuž jí bylo nabídnuto, aby zde uspořádala vlastní výstavu. Tu navštívili němečtí nakladatelé a jeden z nich pamětnici nabídl možnost publikování. Výsledkem byla kniha o počítání Eins, Fünf, Viele. „Říkala jsem si, že bude první a poslední. Ale stal se zázrak, že knížka dostala cenu, byla vyprodaná a oni chtěli další.“ Následovala série knížek o barvách, o tvarech, o abecedě, které vyšly v mnoha jazycích. Na základě těchto úspěchů byla Květa Pacovská pravidelně zvána na známý frankfurtský i na další zahraniční knižní veletrhy. Prostřednictvím nakladatele se později dostala do kontaktu s asijskými zeměmi, kde se stala brzy velice populární.

Život po revoluci

Po sametové revoluci získala možnost častěji vystavovat a také cestovat. V letech 1992–1993 žila v Berlíně a učila na škole vizuální komunikace. „Byla jsem svým studentům kamarádkou a vytvářeli jsme věci společně,“ vzpomíná Květa Pacovská. O pět let později hostovala na britské Kingston University. Postupem času se stala jednou ze světově nejuznávanějších knižních ilustrátorek.

Knihy Květy Pacovské jsou rozkládací a vystupují tak do třetího rozměru. Za klíčové pro své umělecké vyjádření považuje práci s barvou a práci s tvarem. Její ilustrace jsou velice hravé a plné fantazie. „Každý den má svoji barvu,“ dodává. Kromě ilustrací, maleb a grafik se věnuje také soše. Svou zatím poslední výstavu obrazů, knižních ilustrací a čtyř- až devítimetrových soch sama připravovala v Tchaj-Pej. Koncem roku 2015 má výstavu v Praze v Galerii hl. m. Prahy.

Květa Pacovská získala za svoji tvorbu řadu ocenění včetně prestižní Ceny Hanse Christiana Andersena v roce 1992. „Ceny nejsou tak důležité, důležitá je možnost tvořit a někdy k tomu ta cena utváří cestu,“ říká k tomu. Dodnes (2015) pravidelně tvoří. „Je pro mě nepsaným pravidlem chodit každý den do svého ateliéru a pracovat tam na obrazech,“ říká. Její syn Štěpán je fotografem a učitelem na vysoké škole, druhý syn Ondřej je grafickým designérem. Pamětnice má několik vnoučat a tři pravnoučata.

Bohužel nás na počátku roku 2023 zastihla smutná zpráva. Květa Pacovská zemřela 6. února roku 2023 ve věku nedožitých 95 et.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Fates of Artists in Communist Czechoslovakia

  • Witness story in project Fates of Artists in Communist Czechoslovakia (Tomáš Jungwirth)