Josef Ouroda

* 1955

  • „Já jsem požádal o podmínečné propuštění. Měl jsem celkem dobré pracovní hodnocení. Najednou přišel referent režimu, povídá: ,Pojďte se mnou.‘ Ale neřekli vám, kam vás vedou. Najednou koukám, tam je náčelník. Přijdu tam, tam dva pánové, estébáci. Řekli: ,Soudruhu náčelníku, můžeš nás tu nechat samotné?‘ A: ,Pane Ourodo, dáte si kávu?‘ Já jsem řekl, že to máme zakázané, vězni tenkrát nesměli pít kávu. ,Ale to je na nás. Soudružko, uvařte nám tři kávy! Slyšeli jsme, že máte dobré pracovní hodnocení, půjdete zřejmě domů. My vás nenutíme, ale… potřebujeme spolupráci… ale nemusíme…‘ Matka byla těžce nemocná, přemýšlel jsem, že jim to naoko slíbím, aby mě pustili. Nakonec jsem si to rozmyslel. Dokonce jsem se ještě ptal: ,A to mám jít za náčelníkem vězení a říct mu to?‘ – ,Ne, to se nahlásíte u referenta režimu a pracovníkům vnitřního oddělení. A oni to zařídí.‘ Vnitřní oddělení, to byla taková vnitřní policie. A já jsem se jim nepřihlásil. Bylo jednání – zamítli. Zdůvodnili to tím, že musím vykonat celý trest, abych si osvojil správné návyky pracujícího člověka. A byl tam podepsaný nějaký doktor Vojáček.“

  • „Já jsem proto, že mi napsali špatný posudek, to dal na soud. Sebrali mi ještě poslední prémie! Soudil jsem se, že to není pravda – měl jsem dobré pracovní výsledky. Že mě poškodili. On [kapitán Státní bezpečnosti Roštejnský] si mě před tím soudem zavolal. Věděli, že mám soud. A povídá: ,Hele, stáhni to, to nemá cenu.‘ Ten pan Roštejnský. ,My se ti postaráme o lepší práci.‘ Já povídám: ,Nic nestáhnu.‘ – ,Tak hele, víš co? Tak já řeknu, že jsem ti našel práci v Chemických závodech. Nebejt mě, tak jsi tu práci neměl a šel jsi sedět.‘ A já jsem udělal jednu věc. Měl jsem mít soud a já jsem se z toho nervově zhroutil. Na soud jsem nešel a zavolal jsem jim – nechal jsem mu vzkaz – že se jdu upálit jako Palach. A to byl takovej fofr tenkrát! To bylo 8. března, den MDŽ. Oni [estébáci] mi pak ještě říkali: ,Co jste nám to proved? Soudruzi měli mít MDŽ s manželkama, a všichni tady musíme být kvůli vám. Vyšetřovat nějakej…‘ A odvezli mě na psychiatrii.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 15.10.2019

    (audio)
    duration: 01:35:25
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Vlastní cestou, ať vede kudykoli

Josef Ouroda při natáčení
Josef Ouroda při natáčení
photo: natáčení Post Bellum

Josef Ouroda se narodil 7. ledna 1955 v Mostě. Politické problémy měl už od puberty, když začal jako vášnivý radioamatér poslouchat vysílání albánského a čínského rozhlasu v češtině a propagoval tyto stanice ve svém okolí. Vyučil se zámečníkem a nastoupil v Krušnohorských strojírnách Komořany. Brzy ale začal mít problémy, když kritizoval plýtvání a nešvary typické pro socialistické hospodářství. Protože nadřízení jeho stížnosti zametali pod stůl, našel útočiště mezi disidenty. V roce 1978 se stal signatářem Charty 77. Podílel se na rozmnožování bulletinů Infoch. V roce 1979 byl uvězněn za pobuřování na dva roky nepodmíněně. Trest si odpykával v Plzni na Borech, kde se spřátelil s politickými vězni Františkem Pitorem, Jiřím Dienstbierem a Jiřím Gruntorádem. Po propuštění měl potíže s hledáním zaměstnání, pracoval jako čistič kotlů a pravidelně byl zadržován ve dnech různých významných historických výročí. V rámci akce Asanace na něj StB činila nátlak, aby emigroval. V současnosti je také občansky aktivní, monitoruje aktivity firem, které finančně zneužívají důvěřivé seniory.