Mgr. Robert Novák

* 1967

  • "A my jsme tam vlastně zorganizovali stávku. Ono se tedy o ní moc nevědělo, ale bylo to zase hodně poučné, protože i mezi těmi lékaři a tak dále byly svině. Byli tam i slušní lidi a tak dále, jako všude, a tam došlo k tomu, že na tom chirurgickém pavilonu, protože to byl veliký chirurgický pavilon, téměř každou noc tam někdo zemřel. A měli tam lednici pro ta zemřelá těla a my jsme nicméně tuhle lednici nesměli používat a museli jsme vozit ty zesnulé na vozíku na patologii, což se jelo přes celé nádvoří té nemocnice. A mnohdy, když třeba byl víkend, tak těch zemřelých bylo pět šest. A na tu patologii se vždycky museli vozit až v pondělí ráno, až když tam začal pracovní týden. Takže se dělo, že my jsme vezli pět šest zesnulých přes to nádvoří, zatímco v těch sedm hodin ráno už se tam valila spousta pacientů, kteří tam šli na vyšetření a tak dále a tam viděli tyhle průvody. A my jsme si tenkrát sami říkali, že je to naprosto absurdní, proč to takhle je - pro ty lidi to musí být naprosto devastující, když vidí tohle, co se tam děje. A tak jsme řekli: 'Proč se to nemůže používat?' A oni, že se prostě nemůže, tak my jsme řekli 'dost', prostě přestali jsme vozit zesnulé."

  • "Nejdřív jsme se sešli v divadle, no a pak jsme tedy udělali tu okupační stávku. Akorát že my jsme neokupovali školu, protože pajďák byl rozlezlý po hodně budovách v celém městě, ale my jsme šli a okupovali jsme koleje. Protože tam se všichni scházeli, nejenom tedy ti, co tam bydleli, ale i ti, co byli Hradečáci, protože ti tam chodili na obědy, takže to se nám zdálo daleko rozumnější, než abychom byli u šesti nebo sedmi budov. A spíše jsme to udělali opačně, že jsme okupovali ty koleje a pak jsme samozřejmě vysílali lidi, hned v úterý ráno před ty jednotlivé budovy a tam jsme začali vysvětlovat co a jak, jakým způsobem se má... Nebo že tady jdeme do téhle stávky, aby se stávka nějakým způsobem rozjela. No a zase taková ta klasická situace. Nevím, kolik v té době mohlo chodit do školy nebo na pajďák hradeckých žáků, jestli třeba osm set, tak nějak to odhaduju, šest set osm set lidí, možná k tisícovce, ale padesát lidí aktivních stávkujících. Dalších tak třeba sto byli ti, kteří když bylo potřeba, tak pomohli, a jinak všichni měli prázdniny."

  • "My jsme si… my jsme dělali o víkendech sudy. My jsme prostě jeli do přírody, a tak jsme si koupili sud, někde u Orlice na slepém rameni nebo u Labe. A tak jsme tam udělali oheň a tam jsme prostě udělali sudy a hráli na kytaru a tak dále a říkali jsme si Sudparta. A pak jsme se dozvěděli, že někdo v hospodě donášel a že řekl Sudparta a oni z toho udělali Sudetendeutsche Partei. Takže vůbec jsem nevěděl, co jim na to mám říct. Prostě mi říkali: 'Co to je Sudparta?' Já na to, že Sudparta - jako že jezdíme na ty sudy. 'Nekecej, nelži. Dostaneš po držce!' A takhle a až teprve po… z nich vylezlo, že je to jako Sudetendeutsche Partei. U toho prvního výslechu jsem byl snad dvě hodiny a pak tam po nás prostě: 'Vy jste chtěli emigrovat!' Já jsem říkal: 'Jak jako emigrovat, kam emigrovat?' - 'Chtěli jste emigrovat do Austrálie.' No a takhle postupem času, protože samozřejmě tam sebrali i ty moje kámoše z těch různých škol i co jsme tam chodili, a pak teprve nějak zpětně jsme to sestavili - ten příběh. Že nějaký kluk z té hospody, ani ne z té naší party, se dostal do nějakého konfliktu se zákonem a oni ho tedy skřípli, aby byl donašeč. A on jak neměl co donášet, tak si tady seděl s námi a tam vyprávěl, že jsme Sudparta a tak dále."

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 10.05.2019

    (audio)
    duration: 01:50:10
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř

Robert Novák, 1989
Robert Novák, 1989
photo: Poskytnuto Robertem Novákem

Robert Novák se narodil 9. října 1967 v Hradci Králové. Rodina nesouzněla s komunistickým režimem, doma se poslouchalo vysílání Hlasu Ameriky a otevřeně se hovořilo o politické situaci. Během základní a střední školy se dostal do několika drobnějších konfliktů kvůli prezentování svých názorů. Chodil do vodáckého oddílu, který mimo jiné pořádal různé akce recesistické povahy při oficiálních výročích a spolu s několika dalšími členy byl zadržen a vyslýchán příslušníky StB kvůli groteskně působícím obviněním, zřejmě vykonstruovaným snaživým udavačem. Před nástupem na vysokou školu pracoval jako nemocniční zřízenec a spoluorganizoval stávku na pracovišti kvůli zacházení s těly zemřelých pacientů. Jako student druhého ročníku pedagogické fakulty patřil k čelním organizátorům studentské stávky v Hradci Králové v listopadu a prosinci roku 1989. Poté se stal učitelem a následně ředitelem gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové.