Anna Neuwirthová

* 1929

  • "Stalo se někdy při kontrolách, že něco nevycházelo, jak mělo?" - "U nás ne, dávali jsme si pozor. Ale ty Němce pamatuju. Nasněžilo a kontroly procházely, kudy vedly stopy. A my jsme měli nějaké slepice navíc! Měla jsem některé ochočené, tak jsme je pochytali, dali do pytlů a naházeli jsme je do stodoly, přímo pod střechu na nějaká prkna. A zaházeli jetelem. A ony jak byly ve tmě, tak nekdákaly. Němci přitom šli po tom, co kde kokrhalo."

  • "Půl roku jsme po nich dezinfikovali byt. Takový zvláštní smrad z nečistoty, protože se neměly kde umýt. Ve své místnosti si i vařily, později nám chodily i sázet brambory. Maminka jim pak uvařila hrnec polévky, upekla koláč a dala jim po pekáči. Měly kluka, starého asi jako můj brácha, tak deset let, jemuž můj otec říkal Heydrich, protože si opatřil proutek, a kdykoli mohl, bráchu s ním švihl. Byly to čtyři ženy a jedna z nich měla s sebou syna, toho měla se svým bratrancem. Všechny si byly příbuzné, byly to nějaké ómy: stará paní, maminka té mladé, co měla toho syna. A ta pořád kašlala – vždyť také byly cestou, než k nám přijely, v noci venku. Přišly pěšky!"

  • "Od padesátých let nás chodili přesvědčovat. Dělníci z Kovosvitu - o zemědělství neměli šajn, ale chodili nás přesvědčovat, jaké je to skvělé. Seděli tam, jeden z nich si stěžoval, že je nemocný, maminka mu říkala, ať tedy leží, když kašle. A otec říkal, že když mu jeho otec hospodářství předával, nakázal mu, aby se jej nevzdával. Jinak ho prý bude chodit strašit. A jeden z dělníků se ptal, koho by chodil strašit, kdyby vstoupil do družstva, protože by jej právě on přesvědčil. A otec odpověděl: "Tak by chodil strašit vás!" A oni to sežrali! Tak měl otec zase pokoj."

  • Full recordings
  • 1

    Františkovy Lázně, 13.04.2018

    (audio)
    duration: 03:35:23
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

U nás nikdy nic nenašli, dávali jsme si pozor

Anna Neuwirthová, dobová fotografie
Anna Neuwirthová, dobová fotografie
photo: archiv pamětnice

Anna Neuwirthová se narodila 23. dubna 1929 v Horkách u Tábora do hospodářství ruského legionáře Josefa Knotka. V Táboře vychodila měšťanskou školu. V rodné vesnici a ve škole prožila útěky obyvatel po obsazení Sudet 1938, protektorátní hospodářské kontroly a útěky Němců před Rudou armádou. Koncem padesátých let pracovala v mrazírnách, kde byla svědkem ústrků „buržoazních” zaměstnanců, zároveň se svou rodinou prožívala kolektivizaci a vynucení vstupu do jednotného zemědělského družstva v roce 1957. Roku 1960 si přes inzerát našla práci jako kuchařka ve Františkových Lázních a výměnou za bratrův vstup do JZD získala převodku, povolení k přestěhování do jiného okresu. Změna bydliště pro ni byla vysvobozením, poměry na Chebsku byly daleko volnější než na Táborsku. Coby sezónní pracovnice střídala Františkovy Lázně, Krkonoše a Jeseníky, aby se posléze ve Františkových Lázních usadila. Vdala se tam roku 1971 za staršího manžela, komunistu a katolíka. Roku 1984 ovdověla, nicméně zůstala ve Františkových Lázních, kde do důchodu pracovala jako vedoucí kuchyně v hotelech. Ve věku 88 let vede aktivní život, stará se o kočky a zahrádku.