Se spolužáky z gymnázia založili ilegální skupinu
Download image
Jiří Nečas se narodil 17. října 1929 v Praze. Otec vykonával práci revizora u záložen, po roce 1948 pracoval jako úředník na ministerstvu financí. Matka se starala o domácnost, rodiče další děti neměli. Válku rodina prožila bez větších problémů, v paměti Jiřího Nečase však utkvěli židovští sousedé, kteří odešli do transportu a už se nikdy nevrátili, ale i Pražské povstání na konci války a stavba barikád v ulicích. Po obecné škole začal studovat osmileté gymnázium, maturoval v roce 1949. Na vysokou školu už ho ale nevzali kvůli posudku, jenž mu přiřkl charakteristiku reakcionáře. Nastoupil proto do úřednického zaměstnaní u národního podniku TOS Čelákovice. Před únorem 1948 byl členem mládeže národně socialistické strany a věnoval se i skautingu. Po převzetí moci komunisty založili se spolužáky z gymnázia ilegální skupinu, která dle svých sepsaných stanov měla v plánu působit na obyvatelstvo protikomunistickou propagandou, teroristickými akcemi šířit strach mezi členy KSČ, sabotovat hospodářství a vykonávat špionážní práci pro západní rozvědky. Napsali jeden leták a posbírali informace rázu ekonomického, například stran zdražování zboží v obchodech, nedostatku materiálu na stavbách apod. Za čas však musel Nečas spolupráci s jednadvacetičlennou skupinou ukončit, neboť na podzim roku 1950 narukoval na dvouletou vojenskou službu do Plzně. 22. května 1952 si pro něho přišli příslušníci Státní bezpečnosti a zatkli ho, když hlídal vojenský sklad. Byl převezen do Bartolomějské ulice, kde probíhaly výslechy bez použití násilí. Asi po měsíci putoval do věznice na Pankráci, kde půl roku dral peří. Po celou dobu vazby neměl žádnou možnost kontaktu s rodiči. Veřejný soud s celou skupinou proběhl u Státního soudu v Praze ve dnech 12. až 14. listopadu 1952. Za velezradu, vyzvědačství a sdružování proti republice padaly tresty od 12 let do několika měsíců. Nečas byl odsouzen k pěti létům. Jeho otce poté vyhodili z úřednického místa na ministerstvu. Výkon trestu zahájil ve Vinařících u Kladna v uhelném dole. Po půl roce ho převedli na Slavkovsko, kde v táboře Svatopluk těžil uranovou rudu. Po dvou letech byl opět přemístěn, tentokrát do tábora Vojna, poslední měsíce pracoval v kanceláři. Vzhledem k dobrému chovaní a plnění pracovních norem byl propuštěn na svobodu na podzim roku 1956, o pár měsíců dříve, než mu ukládal rozsudek. Po návratu z vězení dlouho nemohl najít práci, nakonec ho zaměstnali jako dělníka až v Pragovce. V 70. letech pracoval ve Stavoservisu na údržbě vzduchotechniky. Z této pozice odešel do důchodu. Získal ocenění účastníka protikomunistického odboje.
